Pravici lze zjednodušeně označit za uskupení lidí bojujících o bohatství a moc, jako opak levice, která bojuje proti chudobě a bezmoci většiny ostatních. Nemá podle mne smyslu zabývat se tím, zda je dnes toto dělení relevantní: pravice a levice (mocní a bezmocní) tu byly a jsou odnepaměti a nepochybně budou i v dohlédnutelné budoucnosti, pouze se měnily a budou měnit okolnosti, příslušné ideologie a jejich sofistikovanost. Není namístě se na to dívat jen našima dnešníma českým očima - to, že většina našich dosavadních bezmocných má co jíst, na podstatě věci nic nemění.
Opět zjednodušeně řečeno, za komunistické totalty nebylo možno do věcí mluvit, za postkomunistické "léčby Klausem" mluvit možno bylo, ale výsledek byl stejný - víceméně žádný: "modří komunisté" si dělali co chtěli. Skoro stejně, jak Rusové přešli od stalinismu k putinismu, jsme my přešli od komunismu ke "klausismu" - i proto mají komunisté i Klaus dodnes přilbižně stejně blízko k Putinovi. Výsledkem byla nejen upadající morálka politiků, vrcholící kauzami Kočí, ODS "rebely", Kalouskovým demagogickým řáděním a Klausovou amnestií, ale po všech stránkách upadající společnost.
Klausismus-postkomunsimus byl veden zejména těmito prinicpy:
1. "Rozděl a panuj". Proto se nás Klaus a jeho klakeři z ODS snažili oddělit od Evropy, byť je to proti zdravému rozumu, protože ať je dnes Evropa jakákoli, pořád je na tom celkově mnohem lépe než my, stále máme od ní hodně co získat a snad ještě víc co se učit: jako oddělení a méně poučení jsme měli být podle Klause (a Putina) bezbrannější. (U Klause tomu s největší pravděpodobností přispěla i jeho patologická ješitnost, neboť "Evropa" ho téměř okažmžitě po jeho nástupu prohlédla a odmítla ho.) Dalším důsledkem "rozděl a panuj" je to, že naše veřejnost je dnes daleko rozpolcenější než těsně po Listopadu (Masaryk: "Bez shody v základních cílech nebude silné republiky.")
2. "Dej lidu chléb a hry" - a budeš mít od něj pokoj (a budeš si moci dělat co chceš). Zde je nutné upozornit na "hry": od drog, alkoholu a plytkých zábav po různé stupně workoholismu, neboť neustále hrami či prací zaměstnaný člověk nemá dostatek času, aby se rozhlédl, a "pro stromy nevidí les".
3. "Peníze jsou vždy až na prvním místě" je další mýtus, kterým jsme byli donedávna krmeni, pravicovými politiky počínaje a bulvárem a reklamou konče. Výsledkem klausismu je mimo jiné to, že psychatři dnes tvrdí, že dvacet procent českých dětí potřebuje jejich péči.
