"Máme dvě veleobce, které překážejí normálnímu vývoji demokracie: Kocourkov a Hulvátov" je jeden z kdysi slavných Masarykových výroků. S blížícím se 75. výročím jeho úmrtí jsem si připomněl "jeho" sochu v Karlových Varech, a tím i stále trvající, ne-li zesilující se český kocourkov. Samozřejmě mne i napadlo, co by na tu sochu Masaryk řekl, kdyby ožil a uviděl ji.
Sekorovu Kroniku města Kocourkov jsem četl kdysi v dětství a zbyl mi z ní už jen pocit absurdity, který ve mně vyvolával smích. Ale už tehdy jsem si uvědomoval, že to vlastně k smíchu tak úplně není.
A je jenom k smíchu, že občané města Kocourkových Varů si před nedávnem pořídili sochu milovaného "tatíčka" Vladimíra Iljiče Lenina, uspořádali pod ní slavností shromáždění k poctě Presidenta osvoboditele, když potom začali zjišťovat, že se kolem ní začínají shlukovat (jejich milovaní) rozjásaní ruští hosté, "napravili" to nápisem Tomáš G. Masaryk a nakonec pod ní, stále ovšem ještě Leninovou, uspořádali pietu k úmrtí Václava Havla?
Nevzpomínám si, zda se v Kronice Kocourkova psalo i o korupci. Stran kroniky Kocourkových Varů by mne to nepřekvapilo. Napadají mne dvě alternativy:
1. V nekalé soutěži byl vybrán nejhorší sochař v kraji nebo možná v celém Česku.
2. Sochař, porota nebo obojí byly nějakým ruským miliardářem podplaceny, aby se zpodobnil Lenin, protože chce dříve nebo později dosáhnout přejmenování Kocourkových Varů na Leninovy Vary. Pro ukonejšení lidu onen miliardář nabídl zbudování další sochy, sochy opravdového Masaryka, ovšem s nápisem Vladimír Iljič Lenin.
