Jedna moje kamarádka od dětství, se kterou se už přes dvacet kvůli Klausovi (přátelsky) hádám, neboť byla jeho obdivovatelkou, mi dnes řekla, že už ho nesnáší, "a to, co teď předvádí - i jeho syn - mě docela šokovalo". Kromě jiného jsem jí odpověděl: "To jsem rád, že jsi konečně pochopila."
Klaus, podle mne demagog a lhář, se na české společnosti podepsal mimo jiné tím, že ji už přes dvacet let ohlupuje. Dnes například pronesl ke Schwarzengerovým výrokům stran (objektivně vyhaslých) Benešových dekretů: "To mu nemohu odpustit."
Jde sice o jeden z jeho drobnějších výpadů, je ale součástí ucelené řady. Dokonce by se dalo říct, že série maličkostí je někdy svým způsobem nejhorší, nejzáludnější.
Odsun Němců byl jistě po II. světové válce pochopitelný, neboť byl bezprostřední reakcí na zvěrstva, kterých se Němci jako národ - a nejen na nás - dopustili a nenávist vůči nim byla nepředstavitelná. Na druhé straně prezident Beneš, vzdělaný sociolog, právcník, historik a filosof, Masarykův žák(!), přistoupil na princip kolektivní viny, což bylo už v té době neodpustitelné. Neuvažoval střízlivě, neuvažoval jako státník, neboť jinak by usiloval o to, aby byli odsunuti a vůbec potrestáni pouze ti Němci, kteří se aktivně provinili. (Můj otec, přestože Němci předtím perzekuovaný, již tehdy tvrdil, že je to obrovská chyba.)
Benes jako by nevěděl, že my Češi nejsme o nic lepší - že kdybychom byli stejně velcí a ve stejné situaci, v jaké byli Němci ve třicátých a čtyřicátých letech, nechovali bychom se jinak.
(Už jen proto, že všichni jsme jen lidé. Do knihy Masaryk, neomodernismus a Charta 2012 jsem - v poněkud jiném kontextu - vložil památný odstavec z C. G. Junga: „Kdo by si byl v roce 1900
pomyslel, že o třicet let později se budou v Německu dít takové věci, jaké se tam
dnes dějí? Uvěřili byste, že celý národ vysoce inteligentních a kultivovaných lidí
může být uchvácen fascinující silou archetypu? Viděl jsem to přicházet a dovedu to
pochopit, protože znám sílu kolektivního nevědomí. Ale na povrchu to vypadá jednoduše
neuvěřitelně. Dokonce i moji osobní přátelé jsou fascinováni, a když jsem /
na návštěvě/ v Německu, věřím tomu sám, chápu to všechno a vím, že to musí být
tak, jak to je. Nedá se tomu odolat. Jde vám to pod pás, a ne do vaší mysli, váš mozek
je prostě nanic, je zachvácen váš /autonomní nervový/ sympatický systém. Je to
síla, která fascinuje lidi zevnitř, je to kolektivní nevědomí, které je aktivováno, je to
oživený archetyp, jenž je společný všem. A poněvadž je to archetyp, má historické
aspekty a bez znalosti historie nemůžeme ty události pochopit. Je to německá historie,
jež je dnes prožívána, stejně jako fašismus je živoucí italská historie. Nemůžeme
se vůči tomu chovat jako děti tím, že máme intelektuální rozumové myšlenky
a říkáme: to by nemělo být. To je právě dětinské. Toto je skutečná historie, to je to,
co se skutečně děje s člověkem, co se vždy dělo, a je to mnohem důležitější než
naše malé osobní strasti a naše osobní přesvědčení. Znám velmi vzdělané Němce,
kteří byli stejně rozumní, jako si myslím, že jsem já nebo jak si myslíte, že jste vy.
Ale převalila se přes ně vlna a úplně odplavila jejich rozum, a když s nimi mluvíte,
musíte připustit, že s tím nemohli nic dělat.“)
Demagog a populista Klaus, brnkající na archetyp českého a českou historiií podmíněného vlastenectví, v jeho podání nacionalismu, k tomu samozřejmě tyto ani jiné důležité věci nedodá. Nedodá například, že přes počáteční odpor se čeští Němci k československému státu přiklonili - že ješte v roce 1928 jich většina volila pročeské politické strany. Nedodá, že v té době byli proti hlavně jen jejich štváči, podobně jako štváči na Slovensku, vlastně podobně jako dnes on, když v Zemanových službách štve proti znalému a objektivnímu Schwarzenbergovi. Nepřidá poučnou korespondenci z konce války mezi Benešem a českými Němci, kteří na něj apelovali, že zdaleka ne všichni si odsun zaslouží. Nepřidá, že jsme na jejich odsun sami těžce doplatili, neboť ve volbách v roce 1946 nám chyběly jejich nekomunistické hlasy, jejich odsunem jsme se hospodářsky a kulturně oslabili, včetně toho, že jimi dříve obývané oblasti zpustly. Nezmíní se, že antisudetskou kartu okopíroval od komunistů a že je brzdou tomu, abychom byli schopni alespoň po sedmdesáti podívat se na tuto vlastní historii klidně a s nadhledem.
