Hospodské řeči nemusejí být vždy plané. Poslední, které jsem se účastnil, se týkala Andreje Babiše, a byla nanejvýš poloplaná. Jedni říkali, že byl nepochybně "fízlem", druzí to zpochybňovali nebo vyvraceli, ale závěr byl příznivý: ať tak či onak, je pro českou politiku velkou nadějí. Zvláště když se srovná s těmi, co tu byli donedávna.
Já jsem jako člověk, který se po léta pohyboval mezi chartisty, byl na Stb mnohokrát a až příliš dobře vím, jak to tehdy chodilo:
Nejdřív jsem tam šel, protože jsem musel, neboť jsem dostal obsílku. Pak to sice šlo podle scénáře, který jsem znal, ale přesto mne to zaskočilo. Nejdřív na mne "vybalili", co všechno na mne a na mou rodinu vědí, což sice nebylo nic vážného, ale poděsilo mne, jak mají podrobné informace. Také mne vyvedlo z míry, jak fungovala (staletími osvědčená) taktika "hodného" a "zlého" estébáka - maně jsem se obracel na toho "hodného" a skoro jsem se nepoznával. "Zlý" mi opakovaně a agresivně předestíral, co všechno mě může potkat, když nebudu spolupracovat, a co všechno mohu ztratit (pracoval jsem tehdy na fakultní psychiatrické klinice, měl jsem rozdělanou kandidaturu, jezdil jsem "ven", protože jsem měl legálně vystěhovanou sestru v Západním Německu atd.). Proto jsem se rozhodl, že to s nimi budu hrát a že jim nic neřeknu. Nakonec mne ovšem jeden kamarád-chartista přesvědčil, že mohu být "třeba sebelepší psycholog", ale že všechno uhrát nedokážu. Dodnes to slyším: "Oni ti dávají nenápadné otázky... nahrávají si tě, pak to si donekonečna pouštějí a hledají sebemenší věci... nedělej si iluze, že seš větší profesionál než oni... když tam přestaneš chodit, dají ti pokoj!" Sebral jsem tedy odvahu a dál tam chodit jsem odmítl. Po Listopadu jsem trnul - přestože jsem měl víceméně čisté svědomí (vědomě jsem jim nikdy nic neřekl), zda nebudu na Cibulkových seznamech splupracovníků Stb (ale nejsem tam). Nechť mne soudí každý, kdo to nezažil...
Těch, kdo s nimi naoko spolupracovali, bylo povíc, a Andrej Baviš mohl být jedním z nich. Dokonce i kdyby občas něco řekl, je velmi pravděpodobné, že spíše jen omylem nebo jen to, co považoval za nedůležité.
Mnohem důležitější je, že nenapravitelní bývají jen vyslovení gauneři. Zde si troufám tvrdit, že Babiš mezi ně nepatří. Dokonce zde platí - opět staletími prověřené - pravidlo, že napravení bývají ti nejlepší.
Sám se přiznávám, že se dnes angažuji hlavně proto, že za totality jsem se angažoval málo a že mi příliš dloho trvalo, než jsem spolupráci s estébáky odmítl.
Je-li Andrej Babiš převážně dobrý člověk, nevychází z podobných pocitů?
Ani Masaryk, jak to o něm napsal Čapek, "nebyl vždy bezelstný". Přesto vykonal dobrého víc než kdokoli jiný.
?
