Progaganda dělá divy - a vždy dělala. Vždy ošem jen do doby, kdy se dostala do příkrých rozporů se skutečností. Tato situace u nás poprvé nastala v předhusitské době, kdy katolická církev již zcela očividně a nezakrytě "kázala vodu a pila víno". Dějiny české reformace (první na světě) a následné habsburské a katolické protireformace jsou všeobecně známy. I to, že až do konce 18. století jsme žili v ideovém, kulturním a celkovém úpadku.
V té době se ovšem v euroamerickém světě už jednoznačně prosazovalo osvícenství, spolu s relativně pokrokovým protestantismem a liberalismem. Na našem osvícenství se zpočátku podíleli i katoličtí kněží, hlavní otěže však brzo převzali protestanté, agnostici a ateisté. Protestantem byl "otec národa" Palacký, "syn národa" Havlíček byl katolíkem jen formálně a pozdější "tatíček" Masaryk z katolické církve vystoupil počátkem osmdesátých let, kdy církev vyhlásila dogma o neomylnosti papeže (což pro něj ovšem bylo jen poslední kapkou), aby brzo na to formuloval "nové náboženství", propagoval "Ježíštví" a unitářství a uznával nosné ideje všech ostatních náboženství.
1. československá republika potlačila moc teokracie (spojené moci šlechty a katolické církve), ale byla v tom nedůsledná. Chybně se spokojila s myšlenkou odluky církve od státu (mýtus o její prospěšnosti bohužel přetrvává dodnes) a ani tu nedotáhla. Myšlenku znárodnění majetku církve, realizovanou Francouzskou revolucí, u nás naplnili až komunisté, jejich chybou ovšem bylo, že věřící, zejména katolické kněze, pronásledovali a dělali z nich mučedníky. Po roce 1989 došlo k částečnému obnovení teokracie (jedna z chyb Václava Havla), které vyvrcholilo církevnímu restitucemi, iniciovanými zejména křesťanským "demokratem" Miroslavem Kalouskem.
Každý zdravě a kritický myslící a cítící člověk si nemůže neklást otázku, jak je možné, že křesťanství a katolicismus jsou dodnes tak silné. Vysvětlení lze nalézt zejména v tom, že člověk dodnes není homo sapiens, že katolická církev disponuje jednou z nejsystematičtějších a nejsofistikovanějších propagand v dějinách lidstva a že kriticky myslící lidé bývají obvykle nedostatečně aktivní.
Ideový systém katolické církve je odvozen od Havlíčkova "na jednu lež se vážou tisíce jiných". Současného "chudého" papeže, stejně jako u nás Tomáše Halíka, nelze označit jinak než za nebezpečné a "neskutečné" pokrytce.
Dějinný prim vždy hráli a budou hrát soudní, široce vzdělaní a morálně integrovaní idealisté, stavějící duchovní hodnoty nad materiální, nepodléhající teologickým a ideologickým mýtům a přidržující se Masarykova "i nejlepšího práva musí hájit lidé činní".
Restituce může napravit jedině referendum a "český Island".
