Havlíček očima TGM (9) - Kritika přehnaného vlastenectví

Havlíčkovi umění nebylo uměním pro umění, věda mu nebyla vědou pro vědu, literatura mu nebyla literaturou pro literaturu, ale obraz, báseň, kniha, časopis, noviny mu byly životem, životem skutečným, přítomným, naším českým životem:

„Některý spisovatel vydá knihu, některý kritik napíše, že ta kniha nestojí za nic. Kdyby byl onen spisovatel jenom spisovatelem, neměl by proti tomu úsudku žádný nic, ba ostatní spisovatelé by se v tom mínění všichni z bratrské kolegiální lásky i shodli. Ale onen spisovatel je také vlastencem, a  proto je v jeho osobě uražena vlast a všichni vlastenci a následovně se onen kritik nesmí od té doby opovážit v létě po deváté a v zimě po šesté hodině vyjít z domu bez hole.

A vlastencem může být v Čechách každý tvor, rozumný nebo nerozumný, jen když zpívá české písně, nalívá si z korbelíčku, při tom nezná větší slast, než milovat vlast! Pak sepíše nějaké spisy a kritika o nich nesmí říci, že jsou špatné z příčiny svrchu uvedené. Takový je stav české kritiky.

Ó jemine! ó jemine! zkormoucené břicho mé!

Mnozí lidé též pokládají kritiku za zbytečnou nebo škodnou věc, aspoň nejméně za maření času. Hanět a posuzovat prý že dovede každý, ale sám napsat, to prý je těžká věc. Proti tomu se dá namítat velmi mnoho a rozmanitě.

Předně, nedovede každý hanět a posuzovat, aby totiž, nerozumí-li věci, nezhanobil sám sebe ještě víc. Takový pouhý úsudek bez důvodů, byť by pocházel i od nejslavnějšího spisovatele, není kritikou.

Zadruhé, kritika, jak již i obyčejní lidé tomu slovu chtějí rozumět, není pouhá hana, nýbrž posouzení, a při posouzení se může hanět i chválit.

Za třetí, není zapotřebí, aby kritik to, co posuzuje, dovedl sám lépe napsat. Soudil tak již i Lessing, jistě kritik a spisovatel z nejznamenitějších.

Za čtvrté musím ještě dodat, že napsat dobrou kritiku je mnohem těžší a obtížnější práce než mnohý jiný literární článek; jak to již kromě jiných důvodů uznává sama Matice Česká, poněvadž honoruje kritiky dvojnásobně.

Ostrá, hanící kritika může mnohého autora a jeho přátele jistě urazit a popudit k prudkosti, o čemž v nejnovějších časech máme patrné důkazy. Myslíme však, že moudrého, o vzrůstání věd a umění opravdově pečlivého spisovatele mnohem více a spravedlivěji zarmoutí pochvalná, abychom řekli, omaštěná kritika.“