Havlíček očima TGM (6) - Vnitřní silou a vzděláním

Havlíček vážil naše i cizí síly a tak, jako Palacký, jako Kollár a jako každý myslící Čech vůbec, si položil otázku: jak můžeme Čechové, malý a ještě neuvědomělý národ, uhájit svou samobytnost a samostatnost?

„Kdo jen poněkud zná historii a běh tohoto světa, ten jistě ví, že žádná politická strana, žádný národ nemůže přijít ke konečnému vítězství jinak nežli skrze svou vlastní vnitřní sílu, kterou si dříve sám dobyl. Proto je dle mého mínění jenom všeobecné vzdělání národa jediný hlavní a pravý prostředek, kterým se jistě dojde k trvanlivé svobodě a k právu; všechny ostatní nevedou platně k cíli. Neboť nevzdělaný lid, nerozuměje všemu tak, aby mohl soudit z vlastního rozumu, musí někomu věřit a podle jeho rady se zachovat: jak lehce se ale v této důvěře zklame a přijde k pravému náhledu, když je již pozdě? Proto se také pozná poctivost každé politické strany podle toho, jak upřímně se stará o pravé vzdělání lidu: poctivá politická strana je přesvědčena, že bude tím silnější, čím vzdělanější bude národ. Proto každý vzdělaný, maje svůj úsudek, rozeznávaje pravdu od lži, právo od nespravedlnosti, se jistě k takové straně přidá a nenechá se od jiných podvádět falešnými praktikami.“

Vzdělání národa – a to je právě žurnalisticky důležité – musí být skutečným poučováním a osvěcováním, nikoli však drážděním a štvaním. „Lehko je lid, zvláště nevzdělaný, dráždit, těžko vzdělat, a proto my zanechávaje dráždění těm, kteří v tom vyhledávají svou svobodomyslnost, budeme si raději hledět poučování a vzdělávání. Podle svědomí nehaníme nic než co se nám zdá škodlivé, a to mluvím bez obalu, bez šperku, bez řečnických floskulí, jak mi to jde od srdce a jak to mohu zodpovědět před Bohem a pořádnými lidmi.“

(Z připravované knihy Tomáš G. Masaryk: Karel Havlíček, publicista demokracie, vybrané výňatky)