Dokument Charty 2012 č. 2

(Poučení ze Srpna 1968, normalizace a polistopadového vývoje.) 10. prosince 1970 vydal ehdy nově stabilizovaný československý komunisitcký režim Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ, jímž se pokusil interpretovat události roku 1968 a vyvodit znich své závěry:  

„Principiální politikou, heroismem a obětavostí komunistů … si KSČ vydobyla všeobecně uznávané postavení vedoucí politické síly … Rozhodujícím úkolem strany v etapě diktatury proletariátu bylo zabezpečit budování materiálně technické základny socialismu a soustavné zvyšováni kulturní a životní úrovně lidu; střežit jednotu strany a čistotu jejího marxisticko-leninského učení … Po lednu 1968 se však ukázalo, že nové vedení strany v čele s A. Dubčekem nebylo pro svou nesourodost, politickou nejednotnost a celkovou slabost schopno tuto úlohu splnit … zejména A. Dubček neměl předpoklady pro pochopení složitosti situace a rizik spojených se změnou vedení v takových politických a hospodářských podmínkách, v jakých se strana a společnost nacházely ... V této době nejaktivnější představitelé pravice v ÚV KSČ … začali vystupovat před veřejností s revizionistickým výkladem smyslu lednového pléna a nasazovat si falešnou aureolu „mužů Ledna“. Tyto projevy, narušující principy demokratického centralismu, byly zároveň podnětem k rozpoutání kampaně sdělovacích prostředků. V těchto prostředcích měla pravice již před lednem významné pozice, které si v této době dále upevnila a učinila z nich hlavní zbraň útoku proti straně a socialistickému státu … Tento vývoj vyvolával stále sílící znepokojení nejen ve straně, ale i v široké veřejnosti … Proces rozvíjení socialistické revoluce má v podmínkách existence světové soustavy socialismu své objektivní zákonitosti a závazná kritéria, jež při respektování národních zvláštností určují charakter socialistické moci a podmiňují soustavný revoluční vývoj společenského pokroku ... Mezi trvalé a neměnné hodnoty socialismu patří:

-         vedoucí postavení dělnické třídy a její avantgardy — komunistické strany;

-         úloha socialistického státu jako nástroje diktatury proletariátu;

-         marxisticko-leninská ideologie a její uplatňování prostřednictvím všech nástrojů masového působení;

-         socialistické společenské vlastnictví výrobních prostředku a zásady plánovitého řízení národního hospodářství;

-         principy proletářského internacionalismu a jejich důsledné uskutečňování v zahraniční politice, zejména v poměru k SSSR.

… Vstup spojeneckých vojsk pěti socialistických zemí do Československa byl aktem internacionální solidarity, který odpovídal jak společným zájmům československých pracujících, tak mezinárodní dělnické třídy, socialistického společenství a třídním zájmům světového komunistického hnutí. Touto internacionální akcí byly zachráněny životy tisíců lidí, zabezpečeny vnitřní i vnější podmínky pro jejich mírovou a pokojnou práci, upevněny západní hranice socialistického tábora a zmařeny naděje imperialistických kruhů na revizi výsledků druhé světové války ... Poučení z velkých zkoušek, zápasu i tvrdých bojů zavazuje naši stranu, každého komunistu, každého čestného socialisticky smýšlejícího občana naší země chránit a rozvíjet socialismus a nedopustit již nikdy a nikým jeho ohrožení, byť se schovával za sebekrásnější slova a hesla. To je naše revoluční, národní, třídní a internacionální povinnost ... Zárukou toho může být jedině komunistická strana, která stojí pevně na principech marxismu-leninismu, strana zocelená v třídním boji s nepřítelem, očištěná od všech vlivů oportunismu a revizionismu, strana, která svou jasnou a reálnou politikou vyjadřuje nejušlechtilejší tužby a cíle pracujícího člověka … V čele s Komunistickou stranou Československa kupředu za další výstavbu socialismu …!“

Dnes, stejně ovšem jak tomu bylo již tehdy, je každému soudně uvažujícímu člověku jasné, že Poučení nebylo ničím jiným než násilně sestavenou snůškou pravd, polopravd a lží. Pravdou bylo, že československý vývoj v roce 1968 směřoval k zrušení (neo)stalinské formy socialismu, polopravdou až nepravdou bylo, že měl vést k nastolení kapitalismu, neboť směřoval k socialismu severoevropského typu, resp. k „polokapitalismu“ evropského sociálního státu.

Ten byl pro konzervativní komunisty nejnebezpečnější. Sociálně stát je totiž nejen optimální formou demokracie, ale odpovídá i dlouhodobým českým humanistickým tradicím, vrcholícím za 1. republiky, jak byla formována a pro budoucnost zamýšlena jejími zakladateli a prezidenty Masarykem a Benešem.

Komunisté po roce 1968 ovšem využili i jiných, méně pozitivních českých a slovenských tradic, vyplývajících především z dlouhodobého útlaku, kterým byly oba naše národy po staletí vystaveny, projevujících se zejména poddajností, morální ochablostí, náchylností podléhat demagogii a tolerancí vůči korupci.

Tyto negativní rysy naší mentality se za normalizace zřetelně prohloubily. Proto byla i Sametová revoluce v roce 1989 předem odsouzena k neúspěchu: vedoucí úlohu komunistické strany pouze nahradila vedoucí úloha „strany“ zkorumpovaných politiků a podnikatelů. 

Revoluce samy o sobě obvykle nic podstatného neřeší. Ani v dnešní době, která opět vykazuje znaky předrevolučního napětí, si nedělejme iluze, že budeme schopni dosáhnout jakýchkoli výraznějších či rychlejších změn k lepšímu.

V roce 2009, u příležitosti 20. výročí Sametové revoluce, Madeleine Albrightová napsala:

„Odpusťte mi tvrzení, že nejdůležitější hodnoty pro budoucnost české společnosti nejsou výhradně české, ale jsou univerzální. Jsou to hodnoty Masaryka a Wilsona, Havla a demokratů po celém světě:

-         svoboda projevu a myšlení

-         respekt k názoru druhých

-         rovnost občanských a politických práv

-         zdvořilost ve veřejných debatách

-         oddanost spravedlnosti

-         dobrá péče o životní prostředí

-         láska k pravdě

-         a vědomí, že národní zájmy jsou spojeny s prosperitou regionálních a globálních sousedů.“

Charta 2012 se k těmto tezím připojuje. Jediným řešením naší nynější situace je práce na osvětě vedoucí k zvýšení všeobecné morálky, vzdělanosti a kultury myšlení a chování.

V Brně a v Praze 20. 8. 2012                                     

Mluvčí Charty 2012                                                                                                                                  PhDr. Bohumil Sláma                                                                                                                                   Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc                                                                                                        Prof. PhDr. Anna Hogenová, CSc