Ještě donedávna jsem si myslel, že Jiří Čunek by se měl jmenovat spíše Jiří Čuněk, ale teď se mu v duchu omlouvám, by ne úplně bezezbytku. Dejme tomu, že soud ho osvobodil, ale nepotrestal ani jeho protihráčku Urbanovou (tady mi můj - bohužel ne plně zasvěcený a kompetentní - rozum říká, že A by mělo vylučovat B a naopak) a vůbec, lze na závěry českých soudů vůbec spoléhat? Zvláště v tak v medializované a politickými tlaky a kampaněmi ovlivňované kauze, jakou byla ta jeho?
Přesto, Čunek u svých voličů, a ti ho znají lépe než kdo jiný, na celé čáře vyhrál, a to je směrodatnější. A ve včerejším Hyde Parku svou rehabilitaci jakoby dotáhl. Zvláště, porovnáme-li ho s naprostou většinou ostatních našich dnešních politiků. Mne nejvíc přesvědčila jeho celková soudnost a sebekritičnost. Zřejmě, a jak to sám řekl, udělal přiliš rychlou politickou kariéru a nebyl na ni dostatečně připravený - nezvládl ji. (To je podle mne varování i pro páry typu Okamury a Janečka.)
Avšak i zde musím dodat: rehabilitoval se podle mne ne bezezbytku. Jako katolík se "samozřejmě" postavil za církevní restituce, tak jak jsou nyní navrhovány, ale v jejich obhajobě několik důležitých skutečností vynechal. Zaprvé, katolická církev svých majteků do roku 1918 nenabyla v souladu s dobrými mravy (já si proto dál stojím na svém: nemělo by jí být vraceno to, co jí bylo "ukradeno", neboť si to za staletí své totožnosti s rakouským teokratismem de facto nakradla, byť mnohdy "legálně", to je v souladu se zákony a mravy dnes již - snad - defintivně mravně odsouzeného feudálního režimu), a neobstojí ani jeho argument, že na druhé straně vykonala mnoho dobrého, neboť její vliv na českou společnost byl minimálně počínaje protirefornamcí víc záporný než kladný. Neobstojí ani jeho další argument, že evropská civilizace stojí hlavně na křesťanských hodnotách - stojí též na židovských a hlavně na starořeckých (demokracie atd.)
Zadruhé: Československá republika byla v roce 1918 koncipována jako jednoznačně sekulární stát. Masaryk a katolíci, to byl "oheň a voda", a jeho krédo "odrakouštět" znamenalo zbavit se pokud možno co nejvíc vlivu katolické církve. Jistě ne katolicismu (ve smyslu katolicity jako obecnosti), ale pouze katolické církve. Masaryk byl vůbec proti přílišnému vlivu jakýchkoli církví - sám přešel na osobní víru, která církve nepotřebuje. Další vývoj mu dal za pravdu - a to připustil i Čunek, ale nedotáhl to do logických klonců - k dnešnímu dni sice možná (?) věřících ani tak neubylo, ale víra dnes nevyžaduje chození do kostela atd., ale je věcí osobního, zcela svobodného a církvemi neovlivňovaného a neomezovaného přesvědčení, v němž se každý přirozené v té či oné míře lišíme - a jednoznačně přibývá agnostiků a "věřících i nevěřících asteistů". Církve proto stále víc ztrácejí své odpostatění a do budoucna - pokud se k nim nebudeme uchylovat ze zoufalství nad stavem budoucího "světského světa"- je budou dál ztrácet. Proto: proč by měly vlastnit prázné kostely, o jiných majetcích nemluvě?
Zatřetí: stav majetků církví před Únorem 1948 neodpovídal původním intencím 1. republiky ani potřebám tehdejší české společnosti. Sekularizaci státu se za dvacet let meziválečnho období nepodařilo dokončit, mimo jiné kvůli (nemravným) tlakům katolíků, zejména slovenských, protože "slovenská otázka" byla vedle německé jedním z nejzávažnějších a nejcitlivějších problémů 1. republiky.
Začtvrté: po roce 1989, v atmosféře negace všeho komunistického a socialistického se s vaničkou vylilo i dítě: místo aby se sekularizace státu udržela či prohloubila, postupovalo se legislativně opačně.
V dnešní době, kdy se uvažuje o změnách v ústavě, by se mělo přikročit i k její změně v tomto smyslu, aby se na ni - proti postoji velké většiny české veřejnosti - již nemohl nikdo odvolávat. Kněží byli být státními zaměstnanci podobně jako učitelé apod., a je to varianta pro stát jednoznačně nejlevnější a také nejméně zatěžující budoucnost, protože kněží bude ubývat. Tím by se vlastně teprve dokončila revoluce roku 1918.
Tím dítětem, které se po roce 1989 vylilo, byto to, že komunisté nechtě katolické církvi nesmírně pomohli: zbavili ji materiálních tužeb a přiměli ji k tomu, aby se zabývala tím čím má, to je duchovními hodnotami. Má tam ještě hodně co napravovat.
