Co chybí Pospíšilovi, Okamurovi, Janečkovi...

Nemá smyslu upírat politické naděje v "mladé", je to neustále opakující se omyl: studenti z roku 1989 zklamali, protože vyrostli v komunistické (ne)normalizaci, všichni dnešní mladí jsou na tom z tohoto hlediska ještě hůř, neboť česká společnost - jak to všichni cítíme a jak ukazují statistické údaje - po roce 1989 dál degradovala, dál se nenormalizovala.    

To je ovšem jen povšechný pohled: "jaký národ, takoví vůdci". Je sice v zásadě správný, ale dějiny též ukazují na nelineární logiku, na dialektický (polo)zákon negace negace, ozývající se ve výrocích "musí být ještě hůř, aby mohlo být líp" nebo vyjádřený bývalým izraelským premiérem Aba Ebanem: „Národy docházejí k rozumným řešením až poté, co vyčerpaly všechny ostatní možnosti.“

Žádný národ, žádná lidská společnost totiž není homogenní; všude a vždy se vyskytovali a vyskytují výjimeční a výjimečně schopní jedinci, schopní vystoupit z davu, schopní společnosti pomoci. Je možno říci, byť s mnoha otazníky, že u nás je situace už tak špatná, že  m u s í  být líp. Společnost se probouzí, vznikají nové a nové občanské iniciativy, ozývají se mnohé významné a respektované osobnosti.

Je tu ovšem problém: všichni by chtěli měnit, dobře sice vědí co, ale ne dosti dobře jak. Opět se jedná o neustále se opakující jev: na kritice se lidé shodnou, na řešení stěží. Pokud se u nás najdou výjmečně schopní a morálně integrovaní jedinci, jejich velkou slabinou je to, že jim chybí širší a hlubší, zejména humanitní vzdělání.

Nechť se na mne nezlobí, ale filozofie a její nejdůležitější "dcery" sociologie, historie, psychologie, religionistika a pedagogika jsou královnami, kněžnami věd. Obecné ideje a vize rozhodují a vždy rozhodovaly. (A nejvíc škody vždy napáchali neorientovaní jedinci, "levicovým" Hitlerem počínaje a pravicovou Thatcherovou konče.)

Přes vše výše uvedené na naše mladé (bláhový?) oči upírám. Na koho jiného?

Vidím mimořádně inteligentní a morálně integrované (či morálně dozrávající) čtyřicátníky Jiřího Pospíšila, Tomio Okamuru, Karla Janečka a mnoho dalších. Jen je vyzývám a prosím: vzdělávejte se! Bez vzdělání, bez široce a hluboce podložených vizí ničeho podstatného nedosáhnete.

Neboť vize potřebují široké, hluboké, živinami a vláhou prostoupené podhoubí. Jen díky nim byl Masaryk "vždy vítězný", Beneš "vždy neuargumentovatelný" a Havla uznával a dodnes uznává celý svět. Ostatní, Clemencauem počínaje a Bushem konče, byli proti nim jen všemocnými, světovými "tragikomickými jelimánky".