Budoucí čeští prezidenti by měli mít větší slovo

Zřejmě není zásadní rozdíl mezí tím, zda prezidenta (u nás) volí parlament nebo "lidi"; obojí má své výhody a nevýhody a obojí - jak ukázala druhá volba prezidenta Klause - se může stát zmanipulovanou fraškou. Přesto se zdá, že česká veřejnost je moudřeší a mravnější než její političtí představitelé a že je od nich již dostatečně "vyškolená"- že ani při volbě prezidenta již tolik nenaletí na krásná slova, že politikům snad již dostatečně vidí pod kůži - a proto zvolí prezidenta takového jaký má být, tedy člověka moudrého a mravného. Má k tomu přinejmenším větší předpoklady než parlament.

Od 1. republiky se u nás táhnou dva základní problémy spojené s prezidentskou funkcí: problém jeho pravomocí a problém nadstranickosti. U Masaryka se přešlo od prvotních představ o prezidentském systému k opačné variantě: pravomocí dostal, vzhledem k autoritě kterou měl u politiků i veřejnosti, příliš málo. Masaryk s tím souhlasil, neboť nechtěl, aby se po jeho smrti musela ústava měnit, a řešil to "politikou Hradu" a využíváním svého osobního vlivu. U prezidenta Havla se nedostatečná politická moc ukázala jako nevýhodná, Klaus se s tím dokázal poradit lépe.

Prezident by totiž, a snad nejen dle mého názoru, měl mít pravomoci srovnatelné s mocí výkonnou a zákonodárnou, a tvořit tak vyváženou složkou tohoto "triumvirátu", resp. měl by mít pravomci nejen (a ještě k tomu nedostatečně) negační, ale též iniciační, navrhovat zákony apod.

Ani to samozřejmě není bez nevýhod a rizik, ale viz výše: věřme na racionalitu "obyčejného" českého člověka, a co je ještě důležitější, že se bude do budoucna spíše zvyšovat než snižovat.

Snad se tím i umenší problém nadstranickosti (prezident by měl být nepochybně nadstranický), neboť prezident, konající, jak by řekl Masaryk, "politiku rozumnou a poctivou", má mít stejně jako Masaryk nebo Havel nadhled a má být schopen přemáhat své osobní názory a ambice.

A jestli my Češi můžeme být (vůbec) na něco hrdí, tak na tradici táhnoucí se již od obrození: mnozí čeští političtí vůdci svým rozhledem a moudrostí v rámci Evropy (a někteří dokonce nejen v rámci Evropy) jasně vynikali: Palacký byl "větší"  Metternich, Masaryk než Wilson, Beneš než Churchill a de Gaulle (de Gaulle jeho jeho větší politologický fundus a z něho pramenící argumentační schoposti i uznával), Havla není třeba připomínat. Snad se dříve nebo později objeví jejich pokračovatel, předpoklady k tomu i nadále rozhodně máme.