Bude víc Husů, Palachů, Michálků a Kočí?

Cituji Jana Husa z pyramidového mailu, který mi včera přišel: "Snesli se na tuto zem jako hejno krkavců, aby vyklovali každé trnko zlata a stříbra. Nemají slitování. Jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství. Se vším kupčí, všechno prodávají. A za peníze takto vydřené z chudého lidu krásné koně chovají, v kostky hrají a na své kuběny drahé kožichy věší, zatímco Kristus chodil bos a neměl, kde by hlavu složil..."

Tak hluboko kdysi klesla katolická církev, a dodnes, šest set let po Husově upálení, se z toho nevzpamatovala. Současná mocenská "církev", čtyřicet let po upálení se Jana Palacha, na tom není o mnoho lépe.

Proto se objevují noví sebeupalovači, byť jen političtí. Jsou ochotni se obětovat, protože doba je opět alarmující.

Pokud se u nás má v budoucnu cokoli změnit, nesmějí zůstat sami. Byl by to sprosté, a nejen vůči nim.

Každý slušný člověk, pokud se neangažuje proti novodobým krkavcům, ať již ve svém nejbližším, blízkém či vzdálenějšém okolí, se chová "sprostě i sám vůči sobě - stává se neslušným, je spoluviníkem.

Každý slušný člověk by si měl dnes říct spolu s Havlíčkem "každá nepoctivá vláda uvádí zem a národ a konečně i sama sebe do neštěstí". Spolu s Masarykem by si potom měl říct : "i nejlepšího práva musí hájit lidé činní, nemá-li zlstat na papíře".

Hlavně by se neměl bát "upálení". Smrt už snad dnes nehrozí.

(Můj otec byl perzekuován jak nacistickým, tak komunistickým režimem; za okupace jen o vlásek unikl smrti, komunsté ho připravili o majetek. Přesto prožil plný a nakonec i šťastný život. Věděl, že prázdnotu života bohatcům nemusí závidět, neboť čisté svědomíé a vnitřní, duševní bohatsví je cosi mnohem lepšího.)