Alfons Mucha: největší z nejvíc poplivaných

Je to samozřejmě jen nadsázka, užil jsem ji místo vykřičníku. Je boužel jednou z typických - a jednou z nejhanebnějších - českých vlastností plivat na své velikány. Jichž je mnoho a je proto nemožné určit, kdo z nich byl největší a kdo byl nejvíc popliván (viz téžhttp://slama.bigbloger.lidovky.cz/c/123060/Ti-nejlepsi-z-poplivanych.html).

Na druhé straně je pravda, že Alfons Mucha je z českých malířů ve světě nejznámější a nejslavnější. Je též nepochybně pravda, že to nebyl žádný hlupák a že jeho kulturní a historické povědomí nebylo nulové. A že když se rozhodl dovršit svůj život Slovanskou epopejí, věděl snad, co dělá.

Považoval ji za své životní dílo.

Slavjanofilství, přestože do počátku kontroverzní, nebylo za jeho života zdaleka mrtvou ideou. U nás doznělo až po Srpnu 1968, předtím oživeno druhou světovou válkou, (oprávněnou) nenávistí k Němcům a (neoprávněnou) vděčností k Rusům.

Slovanská mytologie má dodnes stejnou magičnost a sílu jako jiné mytologie, jako například řecká nebo germánská. A zde se mi chce zvolat: "A už je to tady!" Zatímco je zcela přirozené hlásit k tvůrcům, kteří z (jakékoli) mytologie vycházejí, my Češi Čecháčci jsme to v případě Alfonse Muchy nedokázali. Je to stejně absurdní, jako kdyby Němci znevážili Richarda Wagnera.

A že jsou postavy a krajina Slovanské epopeje příliš krásné či líbivé? Páni čecháčci kunsthistorici, co Rafaleovy překrásné obrazy překrásných žen? I ty jsou hodny zatracení?