Tomáši Rosický, teď přichází tvoje chvíle, znič Poláky!

Ukazuje se v posledním měsíci, že největší talent českého fotbalu Tomáš Rosický, který v neděli oslavil své 29. narozeniny, není mrtvý a už zase hraje fotbal jako dříve. V sobotu večer hrajeme na Spartě  proti Polsku v kvalifikaci o účast na mistrovství světa 2010 „zápas života a smrti“. Přeji celému českému fotbalovému národu, hlavně jemu a také sobě, aby přišla jeho velká chvíle.   

Téměř rok a půl od ledna roku 2008, byl "dobrým" tématem pro bulváry, že jeho kariéra je u konce. Jen hrstka lidí ví, co vlastně prožíval, než nastoupil na první poločas utkání ČR - San Marino 9. září v Uherském Hradišti a hrál svůj první soutěžní zápas po 20 měsících.

Poté naskočil v dresu Arsenalu do anglické Premier League a nastoupil i ve dvou střetnutích Ligy mistrů, nyní hraje každý zápas Arsenalu. Je silnější než před měsícem.

Je prostě zpátky.

Všechny bulvární spekulace, že je s ním konec, měly jediného společného jmenovatele. Vyjma tiskové konference dne 9. května 2008, na níž Tomáš Rosický oznámil, že se nezúčastní EURO 2008 a podstoupí nevyhnutelnou operaci kolenní šlachy, k nim "Rosa" neřekl vůbec nic. Komunikoval s veřeností jen prostřednictvím svého webu. Nikoliv četně. Prostě to nechal být.

Uvidíme ho znovu v Praze v dresu národního týmu 10. řína proti Polsku a 14. řína proti Severnímu Irsku v klíčových zápasech kvalifikace o účast na mistrovství světa v roce 2010.

V té dvacetiměsíční pauze absolvoval dvě operace, dvě intenzivní rehabilitace, další zranění třísla a stehenního svalu, několikrát začínal kondiční přípravu. Po druhé operaci vloni v Augsburgu u prof. Ulricha Bönische několik týdnů nezvedal mobilní telefon. Uzavřel se. Nevěděl, zda rehabilitace na privátní klinice u Regensburgu nebude jeho posledním pokusem vrátit se do velkého fotbalu.

Prožíval muka. Do Regensburgu za ním jezdili novináři a on jim kvůli nařízení Arsenalu nesměl říct ani slovo. Sám si nebyl jistý, zda po rehabilitaci bude jeho kariéra pokračovat. Nejméně tisíckrát mu musela proběhnout hlavou myšlenka, zda nebude pokračováním rodinného prokletí.

Jeho otec Jiří Rosický hrál za Spartu a poté za Bohemians, provázen neustálými svalovými zraněními, které krátily jeho kariéru. Když byl zdravý, byl to jeden z nejlepších levých obránců své doby v Evropě. Svou kariéru nakonec vzdal v Bohemians po dalším vážném zranění. Zaměřil se na růst svých talentovaných synů Jirky a Tomáše. S manželkou Evou, kterou si vzal jako hráčku I. ligy stolního tenisu. Budoucnosti svých synů obětovala slibnou kariéru ve státní správě.

Tomášův bratr Jiří Rosický junior, jemuž je teprve 31 let, vzdal svou kariéru před třemi lety. V 18 letech byl jedním z největších talentů Sparty „v oboru“ defenzivní záložník. Vyhlédl si ho španělský tým Atlético Madrid, kam přestoupil v roce 1996. Hrál za juniory a rezervní tým a když už měl na dosah přeřazení do A mužstva, přišlo komplikované zranění stehenního svalu, potom zranění kolena. Když se vyléčil a bylo mu 22 let, dali mu trenéři Atletika najevo, aby si hledal jiné angažmá. Jeho zdraví nebylo ideální poukázkou k tomu, aby hrál La Ligu. Tři roky hrál rakouskou ligu za Bregenz. Obnovilo se mu zranění kolena. Zvolil návrat domů. V sezóně 2003-04 byl ve Spartě, další strávil v Jablonci. V roce 2005 přestoupil do Bohemians, kde po jednom roce skončil, protože jeho koleno nevydrželo standardní zátěž profesionálního fotbalu. Ve 28 letech. V Bohemians, stejně jako jeho otec.

Nyní je junior manažerem ve společnosti ISM, která zastupuje jeho bratra Tomáše. Prezident ISM Pavel Paska uzavřel smlouvu s Tomášem Rosickým a jeho rodiči, když bylo Tomášovi 14 let.

Přišel 16. leden roku 2008 a Tomáš Rosický utrpěl zprvu podceněné zranění podkolenní šlachy. Ta anabáze skončila vlastně až 9. září startem proti San Marinu. Do té doby všichni trenéři národního mužstva ve zmíněném časovém úseku opakovali jednu větu: „Nemáme Rosického, výjimečného hráče“.

Gloriola Mesiáše, kterou Tomáš Rosický vždy odmítal, však nyní hledá své naplnění. Rosický je nyní zdravý, silný, vydrží zátěž, má za sebou další velkou zkušenost, že i pro hvězdu je život chlebem o dvou kůrkách.

Zápas s Polskem začíná ve 20.30 hodin. Pro Rosického jím může začít druhá etapa ve špičkovém fotbale. Byl na vrcholu tři roky ve Spartě (1998-2001 – 41 zápasů, 8 branek), pět let v Borussii Dortmund (2001-06 – 149 zápasů, 20 branek), od roku 2006 odehrál i přes jedenapůlroční pauzu 48 zápasů a dal 10 branek, čili jako záložník měl stejnou účinnost, jakou mívají útočníci. V národním týmu odehrál včetně poločasu proti San Marinu 69 zápasů a dal 19 gólů. Dvacet měsíců hrál národní tým bez něj.

Rodinné prokletí je zřejmě zlomeno.

Ten nejostřejší test právě přichází v zápase pravdy proti Polsku.