"Pražské jaro" 2012, Smetanova show a dobrý voják Švejk

V sobotu 21. dubna 2012 se české politické klima vrátilo do dob dobrého vojáka Josefa Švejka. Těším se, že vstane Jaroslav Hašek z mrtvých a napíše pokračování jeho příběhů po roce 1989. Tato doba si to velmi zasluhuje. Napadlo mě to během té sobotní demonstrace na Václavském náměstí v Praze. Tohle může komentovat s naivní tváří růžolícího dítěte jen Švejk hovořící perem Jaroslava Haška. Už prostě nelze brát vážně to, co je skutečné.

Nuž co... Přes 20 let si libujeme, jak jsme zbořili komunisty a máme totalitu zpátky. Jenom se jí říká demokracie počesku. Komunistům rostou preference, přerostly ODS, vodí se skoro za ruce se sociálními demokraty na demonstraci, zřejmě spolu založí Národní frontu a třeba se po volbách i společně ujmou vládnutí.

Olomouckého nebojsu od volantu autobusu Romana Smetanu odsoudili za to, že maloval uši a tykadla na volební plakáty ODS, podle trestního zákoníku platného od 1. 1. 2010. Ne podle to z roku z roku 1961. Odsoudila ho manželka pohlavára ODS Ivana Langra JUDr. Markéta Langerová. Princip odsouzení byl stejný jako za komunistů - nikoliv za politický protest (to by přece nyní v demokracii nešlo), ale za zástupný trestný čin poškození cizí věci podle § 228, odst. 2 tr. zákoníku. Soudci před rokem 1989 dostávali příkazy, aby v konkrétních případech neodsuzovali disidenty, buřiče, chartisty atd. za trestné činy pobuřování, podvracení či rozvracení republiky či hanobení veřejných činitelů, ale za poškozování majetku nebo rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví či jiné ptákoviny, aby bylo co nejméně tzv. politických vězňů (takový pojem v českém právu neexistoval) a ČSSR vypadala co nejlépe z hlediska dodržování lidských práv a svobod. Příkaz byl "dostat ho". Takže kdo tehdy maloval barvou či vápnem na železniční náspy a viadukty nápisy např. "Husák je vůl", tak spáchal trestný čin poškozování majetku v socialistickém vlastnictví, případně ho rozkrádal, když si tu barvu vzal v práci. Ústavního činitele tedy nehanobil, ale výsledek byl stejný - trest natvrdo. Znám řadu takových rozsudků i ty, kteří je vynesli. Někteří soudí dodnes. To je totalita, pouze má jinou barvu než rudou.

V sobotu to bylo také jako za starých časů. Něco jako nové "Pražské jaro" nebo "Sametovka." Na Václaváku bylo zase 100 000 lidí, cinkalo se klíči, hrála se hymna, řečnilo se, odvolávala vláda, nadávalo se jí do zlodějů, okolo kvetla demokracie jako květy na stromořadí zelených lip, a to v čase zajisté nádherných reforem, které obohacují stát a ožebračují jeho občany. Policajti se nervózně usmívali a přešlapovali, dodávky s těžkooděnci stály v postranních ulicích. Na chodníku stál přívěsný vozík s klecí a uvnitř byla figurína prezidenta Václava Klause. Lidé jí strkali propisky i do ponožek, historka s chilským perem ještě nevychladla.

Z celé té demokracie zbyly jen pasy, k nimž už nepotřebujeme výjezdní doložky a všude v Evropě máme na sever, na jih a na západ bezvízový styk. A švejkování, které jsme měli vždy.

Roman Smetana také přidal svou trošku do mlýna. Doslova geniálně. Užil si demonstraci a pak oslovil policejní hlídku s informací, že se jmenuje Smetana a je celostátně hledaný kvůli nástupu do výkonu trestu, i když ho vlastně nikdo nehledal a v Olomouci ho lidé zdravili zdálky včetně policajtů. De facto se vzdal a jim nezbylo než ho zatknout. Rozpačití policisté v uniformách i tajní od kriminálky ho pak vedli na stanici, následovaní stohlavým davem a televizními štáby. Dav skandoval také jako kdysi: "Gestapo, gestapo..." Dokonalá show!

Nejvášnivější řečník demonstrace Jaroslav Zavadil, předseda Českomoravské komory odborových svazů, krátce "po akci" seděl na zahrádce u piva s ministrem financí Miroslavem Kalouskem, jehož předtím vzrušeně haněl.

Hlášky našich ústavních činitelů do televizních kamer byly velmi dojemné. Zvláště ta, že kdyby nyní vláda odstoupila, tak by se zachovala populisticky. Málem jsem se počůral smíchy. Nelze pochybovat o tom, že se zachovají dle pravidla "psi štěkají a karavana táhne dál." Ale málem se z toho už podělali. Takhle to dělali i komunističtí pohlaváři. Ale i oni nakonec seznali, že všeho do času. Ono už to křupe i teď na všech stranách, taškařice typu VV by neprošla nikde na světě. A tak všelijak.

Je to tak vážné, že už to ani nelze brát vážně a Švejk to bude muset mediovat sám v prime time, například místo Václava Moravce. Jinak se z toho zblázníme.

Je k tomu plně kvalifikovaný. V Osudech byla jedna fatálně průserová scéna, během níž se feldkurát Katz opil jak zvíře, hlučně řádil za asitence Švejka s lehkými děvami a když je Švejk vyváděl z baráku, tak rozbil hubu majiteli domu, protože měl nějaké řeči. Je popsána velmi kouzelně:

Katz: „Švejku, poslyšte, nebyla v noci nějaká vostuda?”
Švejk: „Poslušně hlásím, všechno prošlo hladce. Jenom když jsem pouštěl ty slečny z baráku, z protějšího bytu vyšel nějakej turek. Na hlavě měl fez a pokusil se rušit noční klid.”
Katz: „Jak to dopadlo?”
Švejk: „No dal jsem mu přes držku a byl klid...!”
Katz: „Ajajaj... To jste neměl dělat. To byl pan domácí!”
Švejk: „Aspoň vidí, že vlastnit dům není žádná maličkost, nám se to stát nemůže. My žádnej dům nemáme...”
Katz: „No to máte pravdu, nám se to stát nemůže, my žádnej dům nemáme... My máme, Švejku, všehovšudy... šestatřicet krejcarů...”

Skoro se mi chce zařvat: Švejk na Hrad!

Není to jen o tom, že si z toho dělám srandu, ale o nazývání věcí pravými jmény. Češi, čtenáři Osudů dobrého vojáka Švejka, jsou ovládáni uzavřenou skupinou povětšinou grázlů, kteří mezi sebe obvykle pustí jen ještě většího grázla. Dobrý voják Švejk by jim řekl prostou češtinou bez cizích slov: pánové, vy nejste zločinci, jenom jste grázlové. Je to paralela známé situace: Švejku, pijete kořalku ? Kořalku nepiju, jenom rum.

Josef Švejk, volený v tomto politickém klimatu přímou volbou českým lidem, jenž zná jeho příběh lépe než ústavu České republiky, vybavený svou nezdolnou zásobou půvabné moudré žvanivosti, promlouvající jiným slovníkem, to by byla skutečně božská konjunkce.