Po Cibulkově siderickém kyvadle dorazí k volbám i Copperfield?

Teď opravdu nevím, jestli žiju v zemi velmi vyspělé, nebo v nějaké ezoterické říši duchů. Do kampaně před parlamentními volbami pronikl Petr Cibulka se siderickým kyvadlem. Přijde příště David Copperfield?

Člověk si už na leccos zvykl. Na to, že politici lžou a kradou, zcela nepochybně se nechávají uplácet zejména v případech státních zakázek napříč politickým spektrem, slouží různých lobbyistickým skupinám a firmám. Že jsou agenty Moskvy, Pekingu, možná i někoho jiného. To by ještě ušlo. To už je normální. Ale že do veřejnoprávních médií pár dnů před parlamentními volbami několikrát pronikne lídr Pravého bloku Petr Cibulka se siderickým kyvadlem, jako hlavním argumentem politického boje, mě šokuje. Politika není ezoterika a její šíření veřejnoprávními médii je výsměch veřejné službě.

Nic proti tomu, že Pravý blok s Cibulkou tyto šance dostal, to je prostě demokracie. Ale jakožto plátce koncesionářských poplatků za veřejnoprávní rozhlas a televizi protestuji. Co bude dál? Přijde po siderickém kyvadle jako politický argument co? Vykládání z karet, magie, virgule, křišťálové koule? Nebo si snad nějaká politická strana najme Davida Copperfielda, který nechá zmizet korupci a klientelismus jako Sochu svobody nebo Orient Express? Za to tedy platit nebudu! Cibulka už mele ezoterické nesmysly o kyvadle pět let a tahle argumentace patří na Youtube nebo do pochybných nočních programů soukromých televizí.

Musím se vrátit trochu zpět. Petr Cibulka byl mým spoluvězněm v kriminále v Minkovicích na přelomu 70. a 80. let. Tahle basa byla zvláštním komunistickým zařízením pro likvidaci odpůrců režimu. Vznikla jako ústav Sboru nápravné výchovy (SNV) na základě tajného rozkazu tehdejšího ministra vnitra Rudolfa Baráka v roce 1958. Vedení SNV, dobře instruované, vymyslelo ďábelský koktejl personální struktury vězňů. Na jedné straně to byli recidivisté, notoričtí zloději, loupežníci, členové lokálních galerek, sexuální delikventi, podvodníci, vrazi, pachatelé trestných činů těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti, na druhé straně slušní lidé: tzv. kopečkáři, kteří se pokoušeli ilegálně opustit republiku, političtí vězni, dále lidé, kteří měli německé, švýcarské, australské, kanadské a jiné pasy a občanství, ale na základě amnestií se vrátili domů natrvalo, nebo aspoň na návštěvu svých příbuzných (komunisté je tu nechali pár dnů běhat, nebo i několik měsíců či dokonce let i žít, a pak je zavřeli za vymyšlené kriminální činy, například za přípravu špionáže).

Političtí vězni zde seděli nejen za politické paragrafy, ale i za tzv. zástupné kriminální trestné činy, které na ně StB a policie ve spolupráci s justicí navlékli. Takhle se před světem falšovaly statistiky o počtu politických vězňů v tehdejším Československu. Ta „pravá kriminální“ subkultura měla ty „ostatní“ zcela zdecimovat. Měla na to pokyny i „kompetence“, samozřejmě za různé výhody.

Petr Cibulka v Minkovicích naprosto vynikal. Nenechal se do ničeho zavléct, u klasických kriminálníků měl respekt. Bachaři z něj byli naprosto nešťastní. Cibulka byl často kázeňsky trestán, byl vyhledávaným vězněm pro „filcunky“, chodil často „do díry“, jenže při všech kázeňských řízeních a konfliktech s minkovickými policajty měl přednášky o dodržování lidských práv, demokracii. Většina těch bachařů byli úplní tupci, Cibulkovi dokázali chvíli odpovídat poučkami získanými při politických školeních a z přednášek na VUML, což jim nadlouho nevystačilo. Cibulka byl neumlčitelný, nezlomný, nebál se obušků, smál se jim. Byl chladnokrevný, racionální.

Jenže co se stalo z Cibulky po roce 1989?

Pabebože, je mi to tak líto, jakého cvoka ze sebe Petr Cibulka udělal. Nebyl tím vyvoleným z řad disidentské elity jako Havel, Dienstbier, Uhl, Benda a další, kteří se dostali do vysokých pozic.

Cibulka zahájil marný boj za politické uplatnění v regionálních, parlamentních, senátních a prezidentských volbách. Přes svůj vysoký morální kredit neuspěl naprosto nikde, protože se v politickém prostředí choval agresivně, povýšeně, iracionálně, dialog s ním byl téměř nemožný, všechny jeho kampaně vyzněly jako fraška. Nyní jeho politická kariéra/nekariéra vrcholí tím, že všude kolem nás jsou agenti KGB/GRU/FSB, poznáme je siderickým kyvadlem, EU se „sovětizuje“, všichni v této zemi jsou vlastně blbci kromě něj, neboť jen on vidí všechna nebezpečí. V Minkovicích byl fenoménem, ale v politické praxi po roce 1989 se nedokázal uplatnit, neunesl nedosažitelnost společenských ambicí. V politice se stal z hrdiny totality exotem demokracie. Většinu jeho pozitivních myšlenek mu vlastně ukradl Tomio Okamura, nejprve se svým Úsvitem, nyní s SPD, o víkendu s nimi uspěje v parlamentních volbách. Protože Okamura lépe ovládá politický marketing.

Cibulkovi zůstane jenom jeho siderické kyvadlo a nekonečný název jeho hnutí. Prostě když dva dělají totéž, tak to není totéž, jak praví stará zkušenost.