Občanská nehoda podle soudruha Grospiče

Místopředseda českých komunistů Stanislav Grospič zřejmě patří někam úplně jinam než do demokracie..

Většina svéprávných lidí se umí v diskusi vyrovnávat s argumenty protivníků korektním způsobem. Místopředseda českých komunistů Stanislav Grospič však patrně patří do úplně jiné sorty.

Jeho výroky o tom, že většina obětí komunistické okupace armádami Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem v srpnu 1968 šla na vrub dopravních nehod, nelze považovat za mínění svéprávného člověka s nenarušeným systémem mravních hodnot.

Proto na ně nelze reagovat zcela korektním způsobem. Říkám to s velkou lítostí, neboť tento muž s doktorátem z práva (který nikdy právníkem nebyl, pouze aparátčíkem státní správy před rokem 1989), je poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a členem komunistické strany, která pozvala Sovětský svaz a jeho spojence k okupaci Československa. Je dokonce i mým zastupitelem, protože jako daňový poplatník financuji příspěvky státu na činnost parlamentních politických stran – i těch, které jsem nevolil a nevolil bych je nikdy. Grospič je arogantním provokatérem proti demokratickému režimu tohoto státu, který se uvolil nezlikvidovat komunistickou stranu jednou provždy ústavním zákazem, což byla jeho slabost.

Co soudruh Grospič neviděl

Soudruh Grospič byl v srpnu roku 1968 – prominou, vašnosti – čtyřletým usoplencem za máminou sukní. Nic z toho, co se dělo, neviděl. Já byl dospělý, po maturitě, student přijatý na vysokou. Také jsem neviděl všechno. Ale ty kulky ráže 14,5 mm z kulometu KPVT, jimiž nás kropil střelec sovětského obrněného transportéru SKOT OT-64 na Děčínské ulici v České Lípě, naproti Okresnímu soudu, mám dodnes schované. Bylo to o 30 centimetrů. Já měl štěstí. Jeden kluk nikoliv. Utrhlo mu to ruku i ramenem. To teda nebyla nehoda.

Byl jsem 21. srpna v České Kamenici na chatě na prázdninách. Museli jsme jet domů, protože nám to nařídili v obklíčení sovětskými tanky. Měl jsem na starosti malé bratrance. Jeli jsme těch 25 km autobusem přes sovětské patroly čtyři hodiny. Kluci se báli, viděli furt frajery se samopaly, brečeli. Byl jsem 23. srpna v Praze, přišel jsem v Široké ulici o foťák, viděl jsem všechna ta místa, kde zemřeli lidé na Vinohradské.

Pohřbívali jsme 28. srpna v Liberci mého otce, jenž zemřel o dva dny dříve. Viděl jsem tu paseku. Už 21. srpna tam ruský tank sebral podloubí domu na dnešním Benešově náměstí, který se zčásti zřítil. Mluvil jsem s očitými svědky. Přijelo několik sanitek, tři nebo čtyři. A Rusové začali pálit ze samopalů a kulometů jako blázni. Do sanitek i do lidí. Začal to prý nějaký sovětčík asiatského vzhledu. Za nějakých pět šest minut měly sanitky rozstřílené gumy a vypadaly jako zničené limuzíny z amerických mafiánských filmů. Šest mrtvých na fleku. Celkem bylo v Liberci devět mrtvých a 45 zraněných. To tedy byly ty „dopravní nehody“, o nichž mluví soudruh Grospič.

Co soudruh Grospič nečetl

Vycházím-li z veřejných zdrojů, tak v srpnu roku 1968 zemřelo 137 Čechů a Slováků. Dalších 270 zahynulo do roku 1991, než jednotky Sovětské armády vyklidily pozice v tehdejším Československu. Češi a Slováci zemřeli, protože byli zastřeleni, byli oběťmi výbuchů granátů a munice, oběťmi nehod, jejichž původcem byla Sovětská armáda. Trabant se dvěma pasažéry, přejetý ruským tankem, však není nehoda, to bych si vyprosil. To je vražda.

Co soudruh Grospič vědět nechce

Okupace Československa, kterou soudruh Grospič vnímá určitě jinak než většina Čechů, jako internacionální pomoc či podobné krámy, měla mnohonásobné důsledky. Především přispěla i k mentální a občanské degeneraci této země. A to mj. rozvojem černého trhu a šedé ekonomiky.

Sovětčíci terorizovali regiony svých posádek. Já mám osobní poznatky především z oblasti České Lípy, Zákup a Mimoně. Oficíři měli vycházky, kšeftovali s kradeným benzínem a naftou, levnou fejkovou elektronikou, dalekohledy a různým spotřebním zbožím. Sovětčíci přinesli do Česka organizovaný zločin, praktiky mafie, do té doby v Česku neznámé. I v Česku to vytvořilo domácí gangy. Nejdřív se kšeftovalo s PHM v kanistrech, později i v celých cisternách v železničních vagonech o obsahu 60 000 litrů benzínu či nafty. Půlka Česka jezdila na kradený benzín a naftu. Tento ruský kontraband přinesl do Čech i obchod s lehkými topnými oleji (LTO), který přetrval až do roku 1996 a připravil Českou republiku o miliardy korun na daních. Mezitím se „lehce“ kšeftovalo i s jiným spotřebním zbožím. Ruská mafie snadno využívala nabízené příležitosti v okupovaném Československu.

Česko bylo rejdištěm ruských překupníků přes sovětské oficíry. Opilí důstojníci se často poté, co udělali kšeft, zmazali jako praví Rusové, ztratili se ve městě. Bušili bez zábran – s pistolí za pasem - na okna přízemních bytů a žádali české občany o přespání, pozdní večeři, pak snídani. Nechtěli kafe a bábovku. Čaj, chleba, máslo, slaninu nebo špek. Ráno si zavolali na posádku a přijel pro ně gazík. Mám s tím osobní zkušenost.

Demokracie podle Grospiče

Nejsem zvědavý na tyto Grospičovské interpretace sovětské okupace v roce 1968 s nehodami. Přinesla do Česka nejen smrt našich občanů a hluboký husákovský útisk, ale i šedou a černou ekonomiku, dokonce i ten nejčernější obchod se zbraněmi. A to přes sovětské oficíry s vlivem na českou armádní elitu. Do všech možných kriminálních a teroristických struktur po celém světě byly zpočátku z přebytků sovětské armády exportovány přestárlé samopaly PPŠ-41 Špagin s bubnovým zásobníkem, pistole zn. Tokarev, samopaly PPS 42 a 43, dokonce i české samopaly vz. 23, 24, 25, tzv. „pumpičky“, které zůstaly ve výzbroji Lidových milicí až do 80. let. A to už vůbec téměř nikdo netuší, kolik českých samopalů typu Škorpion Sa-61 ráže 7,65 a 9 mm s municí typu Luger a Tokarev se dostalo „ven“ do rukou struktur, jejichž výsledky využití lze zařadit mezi nehody.

Pane/soudruhu Grospiči, vy jste se vydal v souvislosti se svou stranickou sounáležitostí na velmi tenký led. Není to jen o vašem tvrzení, že oběti okupace v roce 1968 lze připsat dopravním nehodám. Ale váš občanský postoj vůči občanům tohoto státu je opravdu jedna velká nehoda.

P.S: 30. 10. 2019, 12.50 h: Myslím, že tyto drzé arogance lze odnaučit tím, že bude popírání zločinů komunismu postaveno mimo zákon stejně jako popírání zločinů holocaustu. Je čas vystavit konečný účet.