Kašlete na reprezentaci! Není to povinnost ani čest.

Sportovní reprezentace země, zejména ta fotbalová, není povinností. Tento pojem je zejména ve fotbale v těžké krizi. Vznikl morální chaos, zničující etika. Kašlete na ni, vždycky se najde způsob, jak odůvodnit zvláštní přístup a za chvíli se na to zapomene.

Nejsem zkušený blogger, jsem v tomto oboru začátečník, přiznávám. Úplně blbě jsem "blognul" problém mladých reprezentantů do 19 let - šlo nejdříve o dva, pak o tři, mám na mysli Václava Kadlece ze Sparty, Jana Chramostu z Mladé Boleslavi a Matěje Vydru z Jihlavy.

Problém Václava Kadlece, který přišel na sraz národního týmu ČR do 19 let  před kvalifikací ME v Estonsku s lékařským potvrzení, že je zraněn (a o víkendu hrál ligu), vyřešila akurátnost předsedy disciplinárky ČMFS Alexandra Károlyiho. Lékař výběru ČR do 19 let na srazu nebyl, Kadlecův zdravotní stav nikdo neprověřil (vedení týmu nevyužilo své možnosti to udělat), čili hráč je z obliga a Sparta taky. Alexander Károlyi zalistoval v disciplinárním řádu a rozhodl jak musel, bylo to dle "litery zakona", ale vůbec se mi to nelíbí.

Problém Jana Chramosty vznikl hlavně mediálně, mátl veřejnost a překryl velice triviální záležitost - osobní spor dvou trenérů. Kouč "jednadvacítky" Jakub Dovalil ho chtěl a řekl to klubu, Mladá Boleslav souhlasila. Kouč "devatenáctky" Aleš Křeček ho taky chtěl (na zmíněnou kvalifikaci), požadavek Jakuba Dovalila si vyslechl, ale prostě ho neakceptoval. A tak pošťouchnul ředitele oddělení reprezentace Jiřího Nevrlého, aby z toho udělal můru. Řešilo se to ve čtvrtek u disciplinárky. Smáli jsme se, až jsme brečeli. Křeček se nesmířil s tím, že "vyšší bere". Šlo jen o ješitnost. Já jsem jako bloger vypadal jako debil, omlouvám se. Případ Chramosta do tématu "kašlete na reprezentaci" nepatří.

Problém Matěje Vydry z Jihlavy, který byl nominován do "devatenáctky", naopak ano. Klub nominaci akceptuje, hráč také, posílá prý tátu pro cestovní pas do Chotěboře a slibuje, že večer dorazí na soustředění s mančaftem do Nymburka. Nedorazí, neomluví se, vypne mobil, nekomunikuje. Jeden funkcionář peláší ráno do Chotěboře a maminka údajně sdělí, že synáček ztratil pas. Tím to hasne. U disciplinárky je z toho show jak na Broadwayi a případ se bude řešit dál.

Nedivím se Vydrovi, kterému je teprve 17 let, že si z toho nedělal hlavu. Má zářné příklady, jak to kolem reprezentace chodí. Reprezentanti z A mužstva, kteří se mají chovat jako reprezentanti i mimo akce národního týmu, se kvůli vyřazení taky nevěšej´. Nikdo nic nevyšetřoval, nikdo jim oficiálně nic  neoznámil, všechno probíhá jen v médiích a na tiskovkách. Kapitán reprezentace Tomáš Ujfaluši se přes média vzdá reprezentace a přes média vzkazuje novému kouči Františku Strakovi, že není figurka nebo kašpar nebo jak to vlastně řekl. Chtěl si s ním jen promluvit, nic víc. Proč by se tedy Vydra omlouval? Kadlece z toho klub vyseká. Reprezentace už opravdu není povinnost.

Honička kolem reprezentace začíná až tehdy, když začne svítat k nějakému velkému kšeftu, čili k přestupu. Nebo se prostě musí prodávat. To se pak funkcionáři a hráčští agenti můžou strhat, jak atakují trenéry reprezentačních výběrů, aby jim toho borečka šoupli na hřiště aspoň na deset minut. Reprezentace přestala být nejvyšší ctí sportovce. Je to v mnoha případech jen převodník ke kšeftu. Není to věcí osobní ctižádosti a snaha přidat ke svému image další lesklou nálepku. Mnozí hráči - a spousta funkcionářů je v tom podporuje - mají sebevědomí jako Torres nebo Messi, ale vlastního rozumu jako láčkovec. Když jim funkcionáři řeknou, že teď má přednost klub, na reprezentaci ještě má dost času a všechno ještě dožene, tak se nad tím ani nezamyslí.