Jiří Kajínek by měl být americkým občanem, měl by větší šanci

Nejpopulárnější český vězeň Jiří Kajínek, již devětačtyřicetiletá legenda českého vězeňství, justice, justiční mafie a chmurných kapitol policejní vyšetřovatelské potence, by měl dostat americké občanství. Kajínek není světec, ale ve vězení už je nepřetržitě více než 16 let, a to především za dvojnásobnou vraždu, jíž se měl dopustit 30. května 1993. Při studiu materiálů z veřejně dostupných zdrojů se vzpříčí mysl i mdlých spoluobčanů s IQ pod 100 bodů dle klasické Amthauerovy stupnice (do 200 bodů), že byl odsouzen na doživotí po právu bez jakýchkoliv pochybností v duchu trestního řádu a trestního zákona. Připomíná to případy z americké justice za posledních pět let.  

V americkém Texasu byl před několika dny propuštěn z vězení jednapadesátiletý Cornelius Dupree, který strávil za mřížemi 30 let za loupeže a znásilnění. Byl propuštěn podmínečně. Týden poté byly zveřejněny důkazy, že Cornelius Dupree byl nevinen a stal se 41. vězněm v Texasu od roku 2001, u něhož potvrdily testy DNA, že zločiny nespáchal. Nikdy svou vinu nepřiznal. Je zřejmé, že texaské úřady o jeho nevině věděly dříve, čili s podmínkou nedělaly problémy.

Jiří Kajínek, o jehož životě už byly sepsány knihy a natočen film, není naivní. Jeho popírání viny je racionální a urputné. Kdyby neměl šanci, tak by tiše seděl a čekal, zda se dostane ven na základě milosti či podmínky. Avšak pochybnosti, které vyvolalo zamlžené inspekční vyšetřování vyšetřovatelů exponentů plzeňské kriminálky, jsou natolik zásadní, že v USA by byl Jiří Kajínek už dávno na svobodě. Rozpory ve výpovědích svědků a nepodepřené chatrné důkazy mají charakter naprosto zoufalý na to, aby vedly k nezlomnému řetězci nepřímých důkazů k tak fatálnímu odsouzení na doživotí. Zamítání návrhů na obnovení procesu svědčí o dlouhodobě kritickém stavu české justice.

Jiří Kajínek není rozhodně frekventantem některého z církevních seminářů či nedělní katolické školy. Například předchozí frajerské odzbrojení tři policistů a krádež jejich služebního vozu Kajínek v klidu přiznal. Zesměšnil policejní sbor. Čtyřikrát utekl z nejstřeženějších věznic. Zesměšnil vězeňský sbor. Jeho nejlepším kouskem byl kaskadérský úprk z Mírova v roce 2000. Více než měsíc se zdržoval na sídlišti Velká Ohrada v Praze 5, chodil v klidu nakupovat do supermarketu ve Stodůlkách, zdravil spoluobčany a čekal, až bude čacky dopaden. Mohl za tu dobu klidně zmizet v cizině. Nikdo by mu v tom nezabránil.

Není třeba být člověkem Kajínkových schopností, aby se dalo zmizet v zahraničí. Jenže on to neudělal a čekal na zásahovku. A vinu na vraždách podnikatele Štefana Jandy, jeho osobního strážce Juliána Pokoše a zranění jeho bratra Vojtěcha Pokoše, korunního svědka, poblíž věznice Plzeň-Bory, zásadně popíral. Stejně jako Cornelius Dupree trval na své nevině.

Cornelius Dupree byl ve vězení 30 let. James Bain dokonce 35 let. Další vězeň v New Yorku 22 let, jiný v Texasu 18 let (dostal odškodné pouhých 450 000 USD).

Myslím, že kdyby Jiří Kajínek dostal americké občanství, tak by měl větší šanci než Cornelius Dupree a českou vládu by to vyšlo levněji. Neboť tady nejde o testy DNA, ale o korektní přehodnocení spisů bez vlivů, které s justicí nemají nic společného. Právě v tom jsme na tom hůře než v USA.