Jak nám Karel Gott zase pomohl

To už se musí sakra něco stát, abych za poslední čtyři roky sedl a napsal blog, byť jsem v tomto směru býval kdysi velmi pilný. A stalo se. Zemřel Karel Gott.

Vím, že to zní strašně, ale i tímhle nám pomohl. Už zase. On lidem pomáhal celý život, že je obdarovával krásnými songy, vzbuzoval v nich emoce a jako idol byl nevyvratitelným pilířem naší doby. Byl jistotou. Zbožňovala ho moje maminka, stejně jako já, i když jsem byl spíš rocker, ale vůči jeho majestátu jsem si nikdy nedovolil ani ceknout. Milovaly ho vždy i moje děti, milují ho i má už pubertální vnoučata. Protože on je pro Čechy a Slováky jako Beatles pro celý svět. Spojuje několik generací láskou bez ohledu na hudební vkus, víru, smýšlení.

Sotva odešel, což bylo poprvé, kdy mě v životě opravdu rozladil, tak jsem v úžasu sledoval, jak den ze dne proměnil klima naší rozhádané, rozdělené, nespokojené a nervózní společnosti. Snad skoro všichni se stali pozitivní a pronášeli či psali slova o lásce. Karel Gott nás svým skonem osvobodil od rozkacené Grety, od hromžení na Evropskou unii, kritiky na vládní a prezidentskou suitu, od strachu z terorismu, islámské a uprchlické invaze, od věčných stížností na drahotu v krámech, od obav z elektronického fašismu, hackerství a věčného internetového špehování. Vsadil bych se, že od úterka klesla během těchto pár dnů i zločinnost.

Všiml jsem si, že se i cizí lidé začali víc zdravit, pánové začali plnit vůči neznámým dámám povinnosti vyplývající z etikety, chovatelé psů se na procházkách se svými mazlíčky přestali hádat, víc se dávali do řeči a víc se na sebe usmívali. Jsem spisovatel (pardon těm, kteří mne za něj nepovažují) a mám trochu jiné nastavení, míří spíše do mezilidských vztahů. Do úterka skoro všichni na někoho nadávali a mluvili o tom, koho a co nemají rádi. Ze dne na den převážilo téma, koho milovali a milují. Karel Gott je o lásce, úctě, frenetickém zbožňování, uznání, bez ideologií, bez stranických legitimací, nyní i o ztrátě a bolesti, ale s obrovským pozitivním dozněním.

Nejsem žádný sluníčkář, jenž by žil v oparu teze, že pravda a láska je silnější a vždy přebije nenávist a lež. Všichni si to sice přejí, protože život by tak byl lepší. Ale málokdo to přizná a uvěří v trvalost této myšlenky, neboť realita je plná lží, nenávisti, intrik, podvodů, zákulisních her, korupce, manipulací, klientelismu.

Bolestný odchod Karla Gotta usvědčil tento národ, že je schopen se více oddat lásce k velkým osobnostem své krve a národní identitě, než k nenávisti vůči všemu kolem sebe a ukrývat se ve svých domovech se zavřenými srdci. S láskou to tedy umíme. S pravdou je to horší.

Díky, Mistře, že jste nám znovu pomohl, i když už nejste mezi námi. Jste zase spolu s Karlem Svobodou a Jiřím Štaidlem tam nahoře a už určitě děláte na nějakém novém hitu. Těším se, že k nám někdy dozní nový romantický kantilénový song o lásce a pravdě. Mnozí ani netušili, co jsme ve vás měli, víme to až nyní, když jsme vás ztratili.