Idealisty typu Kuciaka je třeba zabíjet

Od jednoho starého přítele ze slovenských médií, s nímž se znám už od 70. let, jsem před několika dny dostal disk se záznamy telefonické komunikace slovenského podnikatele Mariána Kočnera.

Komunikoval s vlivnými politiky a vysoce postavenými úředními osobami Slovenské republiky. Mnou to hluboce otřáslo.

Ožila akce Gorila, která měla mírnější českou verzi v analogii s únikem tzv. Kubiceho zprávy v roce 2006, krátce před volbami. Byť byla nepříliš podařená a její efekt nebyl dotažený, měla však následky na dalších sedm osm let. Po Kubicem, šéfem policejního útvaru ÚOOZ, padl i jeho nástupce Robert Šlachta. Byli oba velmi jiní, ale měli konečný záměr stejný: vyšetřovat korupci a prorůstání klientelismu a korupce do státní správy. Oba byli zhasnuti, oba nyní pracují v soukromém sektoru.

Záznamy z kauzy M. Kočnera dostala nedávno všechna vlivná média na Slovensku. Anonymně. M. Kočner je nyní ve vazbě. Je stále „jen“ vyšetřován a dosud nebyl obžalován jako objednavatel vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové v obci Velká Mača, a jako pachatel dalších trestných činů „velké ráže“. Tato událost otřásla Slovenskem, položila Ficovu vládu. Platí právní princip presumpce neviny. Tedy pokud nebude M. Kočner odsouzen, tak je nevinen. Je líčen jako největší mafián SR od konce 90. let do současnosti. Myslím, že on není tím největším slovenským mafiánem, čímž ho neomlouvám, řídící struktura byla výše. Informace však neustále unikají na veřejnost. Kdo střílel, kdo objednával vraždu. kdo ji organizoval. To není dobrá hra.

Proč jsem dostal ten disk? Jsem napůl Slovák po matce, bilingvuál hovořící a píšící stejně česky jako slovensky s gramatickou brilancí, včetně dialektů. Bez chyb. Proto jsem měl ke slovenské žurnalistice a jejím lidem vždy blíže než ostatní kolegové. Mám na Slovensku větší část rodiny a často tam jezdím. Zatím mám asi 23 hodin záznamů zmíněných komunikací, jichž bylo zaznamenaných 38 hodin, ale zbytek brzo dostanu.

Je to i tak dost na to, abych si vzpomněl na to, proč jsem odešel v roce 2001 z redakce deníku BLESK. Byl jsem sportovním redaktorem s elitním platem, protože jsem přinášel mj. kauzy jako investigativní novinář. Vyhrával jsem všechny soudní spory, ale trávil jsem i několik dopolední týdně v soudních síních. Byl to velký stres. Vždy platilo a platí dodnes, že ten největší byznys se nakonec vždycky promítne ve fotbale. Nějakým způsobem... A to daleko víc, než si dokážete představit.

To, co musel absolvovat Ján Kuciak, například přímé výhrůžky od Mariána Kočnera, že ho bude sledovat, celou jeho rodinu, každý jeho krok, najde na něj každou špínu a znemožní ho, jsem zažíval už v 90. letech tak dvakrát týdně. A to drsněji. Proto jsem se v roce 2001 rozhodl odejít z deníku Blesk. Byl největší, nejvlivnější, ale jeho orientace se vydala nesprávným směrem. Byl prolezlý vlivem inzerce, a to i ze stran subjektů, které jsem nechtěl mít za krkem. Politicky motivované. Téměř nikdo v redakci Blesku už nevěděl, kam ten deník patří. Měl být apolitický  Ale dostal se do vleku inzertní lobby. A platí to dodnes. A to je špatně. Bulvár má jistě ospravedlnění v mediální existenci, je zábavný, má své publikum, společenské vyznění. Nikoliv v mravní rovině.

Chtěl jsem zůstat naživu. Umdléval jsem ve svých odhodláních, neboť jsem byl otcem čtyř dětí. Měl jsem velkou zodpovědnost. Přijal jsem proto v roce 2001 nabídku nového deníku SUPER, jehož zakladatelem byl Michal Voráček, týž muž, fakt perfektní borec, který v roce 1992 založil český Ringier a deník Blesk, nyní je majitelem Parlamentních listů. Byl jsem v SUPERu supervizorem sportu a měl jsem volnou ruku jako šéfreportér. Jenže po roce a půl deník SUPER skončil a já jsem dostal strach pokračovat dál ve velkých denících. Tlaků bylo až příliš. Koncem roku 2001 jsem kvůli kauze privatizace Becherovky poprvé napsal svou závěť. Byl jsem dvakrát fyzicky napaden, jednou na parkovišti před budovou deníku Super, podruhé na parkovišti před domem. Zmizel jsem do odborných sportovních časopisů a poté na TV Nova jako šéf textového sportovního zpravodajství. Myslím, že mě to uchránilo od mnoha obtíží a troufám si říci, že mi to zachránilo i život.

Případ zavražděného Jána Kuciaka, oživený rolí Mariána Kočnera v tomto případě a celkově v kauze jeho mafiánského vlivu na slovenskou politickou scénu, říká jednu věc: můžeš být idealistou, můžeš být čistý, čestný, nezaprodaný (to jsou hodnoty, jimž v případě Jána Kuciaka zcela věřím), přesto jsi v systému demokratického státu, jímž je Slovensko, coby člen EU, ohrožen na životě. Zemřeš, protože proti tvému přesvědčení odhalovat pravdu nemáme absolutně žádné diskreditace. Tak tě zabijeme, protože je to jediný způsob, jak tě umlčet. To je fakt ohromný výsledek!