Naštvu asi hodně lidí, ale budu obhajovat bulvár. On totiž ten bulvár není žádná děvka médií. Je to v převážné míře sluha těch, kteří si obvykle hrají na oběti. Dovolím si říci syrovou pravdu o bulváru. Bulvár žije především z udavačství těch, o nichž je bulvár. Pravda, občas se to trochu proplete, ale to už je trochu jiná záležitost. Udavačství a práskačství odjakživa patřilo k neutuchajícímu folklóru českého národa. Práskačství, bonzáctví a udavačství patří v žebříčku relevance české lidové kultury na stejný významový stupeň jako prácheňské či hanácké kroje nebo nebo lidové písně ze Slovácka. Nelíbí se vám to? Mně také ne. Mně tedy určitě ne. Ale pracoval jsem v bulvárech 15 let a vím o tom víc než dost. Z toho bulvár žije.
archiv
Příznám se bez mučení, že k tomuto psaní mě inspiroval článek "idnesové" blogerky slečny či paní Jitky Přikrylové. Jmenuje se Bulvár je děvka. Výborný článek. Pěkná stylistika, košatý jazyk, příkrý a břitký soud. Její blog se mi líbí. Hodně pravdy. Ale ne DOST pravdy.
Bulvár je poctivý byznys. Profituje z toho, že se lidé chtějí bavit, číst příběhy a sdílet osudy lidí, k nimž se jejich obyčejné životy nikdy nemohou ani přiblížit. Podvědomě hledají způsob, jak se s nimi identifikovat. Všechny švadleny vědí, že Lucie Bílá je vyučená šička, všichni pedagogové vědí, že Martin Maxa je původní profesí učitel, všichni feťáci vědí, které kapely hrají pod drogami. Všichni mladí trudovití muži vědí, že sportovní moderátor TV Nova Pavel Poulíček měl potíže s akné. A podobně. Takže je to i rafinovaný byznys, ale takový je každý, který je dobrý.
Na automechanika se také nikdo nedívá zle, že je živ z toho, že má někdo smůlu a rozbije se mu auto, poškodí lak nebo potřebuje vylepšit. Také žije z neštěstí, nehod nebo marnivosti.
Bulvár je převážně o známých lidech. O celebritách ze showbusinessu, o politicích, o boháčích, o aférách, podvodech, lžích, tunelech, o nehodách, průserech, malérech, kriminalitě, o krvi a neštěstích. Je toho tolik, že má bulvár vždycky z čeho žít. Bulvár nikdy nepochválí mladého fyzika za objev v oboru pulsarů a kvasarů. Kdyby se chovali všichni mravně, čestně, způsobně, kolegiálně a neudávali své bližní, když už by byla vzácně nějaká ta příležitost, tak by bulvár zahynul. Zbyly by mu bouračky, živelné katastrofy, terorismus, tu a tam nějaké letecké neštěstí.
Jenže to tak není.
A tudíž bulvár nikdy nezahyne.
Bulvár zásadně nežije z vynalézavosti, vychytralosti, rafinovanosti a bezbřehé odvahy svých reportérů a fotografů, neboli paparazzi. Tyto vlastnosti jsou na jejich straně tak z 20%. A úplně to stačí. Zbytek je o udavačství. Reportéři bulvárů nejsou hyeny, kteří jdou po obětech jako stopaři a pronásledují ubohé celebrity. Čerpají převážně z dodávek tipů a stoprocentních informací právě od těch, o nichž je bulvár a potom jdou najisto jako profíci dělat svou práci. Většina tzv. sledovaček, že paparazziové jsou celebritě v patách celý den a fotí ji, co kupuje, čím jede, kde jí, co jí, s kým se schází a podobně - je na dohodu!
V hospodě vedle redakce bulváru (nebo přímo v redakci) se sejde celebrita s redaktorem či redaktorkou a oznámí mu, že si nechala zvětšit (nebo zmenšit - pamatuji takový případ) prsa, nebo udělat liposukci, případně plastiku obličeje. Sama přinese fotky "před" a "po". K tomu dodá hromádku svých cédéček na rozdání v redakci, nějaké pozvánky na různé akce, vychrlí spoustu informací. Řekne o svém turné. Napráská své kolegy či kolegyně - s kým zrovna chodí nebo spí, kam jedou na dovolenou a s kým, jestli mají dluhy, jestli chlastají a nebo se s někým soudí a podobně.
Tohle se odehrává téměř denně. Ochotně spolupracující celebrita je dobrým zdrojem informací a dostává odměnu v podobě vysoké frekvence zviditelňování. Současně může počítat s tím, že kdyby se v jejich kariérní cestě vyskytl - nedejbože - nějaký průšvih, tak se to nějak lehce přejde.
Není to tak, že bulvární reportéři zběsile pátrají a tlačí celebrity do kouta. Je to zcela opačně. Reportérům se nadbíhá, jsou vybaveni obrovským množstvím informací a vybírají si, kdo bude hvězda a kdo lump. S výbavou takového kvanta informací uzavírají dohody. Zatelefonují - OK - jedete na dovolenou do Karibiku tehdy a tehdy s novým manželem, přítelem, dohodneme se? A jak to víte? ptá se celebrita. No nic, tak se dohodneme. Fotky z bazénu nám pošlete - prosím aspoň 1600x1200 pixielů 72 DPI a nebo za vámi můžeme přijet vás vyfotit? Není výjimkou, že si celebrita sama vezme reportéra sebou. Zaplatí mu letenku a hotel, protože chce, aby její fotky - a to i velmi choulostivé - prostě tím bulvárem proletěly. Najednou se z ničeho nic odpálí boom, že zpěvačka či herečka nebo moderárka támhle či onde, s tím nebo s tím - odhalená prsa na titulní straně a podobně... Příslušný reportér buď sedí doma u počítače a čeká na e-mail, nebo s ní pije piňakoladu přímo na místě a smějí se spolu, jak to zmákli skvěle a ostatním to nandali...
Co na tom, že občas celebrita podá (nebo vyhrožuje) žalobu proti bulváru? Většinu jejich memoárových publikací napsali novináři bulvárů. Často ti, kteří byli žalováni. Byla to jen hra.
Ale to se netýká jen celebrit z oboru showbusinessu, ale třeba i politiků. Tvrdí, jak jim je bulvár odporný. Proti nim jsou celebrity úplná třídenní jehňata. Bonzují na sebe většinou prostřednictvím svých fámulusů, kdo s kým proti komu a proč a za kolik, že se to dá těžko pobrat. Všechna velká odhalení v různých kauzách se objevila v médiích jedině proto, že se politici udávají. Protože je vždycky někdo proti někomu. To už bychom se dostali i mimo bulvár.
Ale opovrhovaný bulvár je prostě dobrý sluha. Obecně - politici se bulváru neštíti. Pouze se tak tváří. Sami nebo jejich spříznění lobbisté udávají, kde v pravý čas a v pravém světle budou viděni a zviditelněni, nebo kde bude poškozena a zviditelněna konkurence. Prodávají části choulostivých spisů, fotografie, udávají místa schůzek svých protivníků s lobbisty. Ani policistům není bulvár odporný. Reportéři jsou často na místě nějaké události, kde mají policisté zasahovat, dříve než oni sami. Poskytnou policistům první vodítka, dají jim fotky, rozběhne se výměnný obchod. Na druhý břeh pak putují části spisů, záznamy odposlechů, informace atd.
A když celebritu nebo politika či byznysmena neudá jejich kolega, tak je udá (a nebo vyfotí) ctihodný občan. Zavolá do bulváru - na příklad - přijeďte, u nás v resturaci sedí pan X.Y. s nějakou kočkou, manželka to není. Nebo parta fotbalistů po mezistátním zápase. Chtějí za to jen to, aby v článku padlo jméno restaurace, je to výborná reklama.
Některé celebrity ráno vstávají a jejich první myšlenkou je, čím dneska nakrmí bulvár. Kvůli sobě nebo někomu jinému.
Nejhorší na tom je, že bulvár nikdy nelže, jak se traduje. Nebo téměř nikdy. Ano, nafukuje, přibarvuje, ale nelže. Protože informace jsou od těch nejpovolanějších, od těch, o nichž je bulvár. Říct, že bulvár lže, je ta nejobvyklejší a nejméně nápaditá výmluva.
Bulvár má dokonce i určitou morálku. Některé celebrity mají mezi bulvárními reportéry takovou autoritu, že jim bulvár nikdy neublíží, pokud spolupracují alespoň na dostatečné úrovni. Bulvár nikdy nepodrazí své informátory a nikdy neprozradí své zdroje.
Jenže bulvár není jen jeden a nelze spolupracovat se všemi. A tak v jednom bulváru vypádá celebrita jako světec či světice, ve druhém jako zloduch.
To je jeho skutečná tvář.
Bulvár není odporný, odporní jsou spíš jeho hlavní hrdinové.
