Kejklíři

Pod plachty jarmarkových stánků, na tvrdé dlažbě plné prachu, před kritickými zraky, za průhlednými mraky. Sbírají kejklíři svou slávu, od rozbřesku až do červánků. (a někteří i dál, když luna bledá, tiše a malátně víčka zvedá)

Kejklíři jsou přelétaví ptáci, odlétají a zase se vrací. A vypráví kupu zážitků, těšíce se velkému publiku. „Já stanul na vrcholcích hor, kolem mě mlčenlivý chór. A dole v mlhavém oparu: Honosná města, malé vesnice, prašné cesty, asfaltové silnice. Vodnaté řeky, strohé potoky, širé oceány, zapadlé zátoky. Jaderné továrny, sem tam malostatky, mnohé přebytky, mnohé nedostatky. A vše tak drobné tady u mraků, podobné malému zázraku. Já prožil ten okamžik tak vzácný, a cítil se svobodný a plně šťastný.“ „Já procházel velké ulice, svítily do tmy velice. A v tom neonovém záření: Luxusní hotely, šedé penziony, pouliční muzikanti a chrámové zvony. Pohodové hospody, dráždivá kasina, klasická divadla, komerční kina. Tisíce fastfoofů, romantické restaurace, místo pro smutky, místo pro legrace. Vše tak úchvatné, obklopeno davy, každý najde si, svůj druh zábavy. Já prožil ten okamžik tak vzácný, a cítil se svobodný a plně šťastný.“ „Já potkal lidi mnohé, povahově různorodé. A v té změti zajímavých tváří: Jiskrné oči, moře beznaděje, srdce smutné i to které se směje. Vznešená vážnost, chytlavý rým, lehká rozjařenost, dusivý splín. Stažené rysy, výrazná mimika, spořádaný klid, rozbitá panika. Vše tak zvláštní, vše tak krásné, a úsměvy tolik spásné. Já prožil ten okamžik tak vzácný, a cítil se svobodný a plně šťastný.“ Kejklíři, to naše ruce, kejklíři, to naše nohy, kejklíři, to naše uši, kejklíři, to naše oči, kejklíři, to naše rty. Kejklíři to jsme my! Probíjíme se okamžiky, den za dnem, noc za nocí. Jsme nahoře a zas u píky, ze zdraví do nemoci. Milujeme, nenávidíme, a mýlíme se v přesvědčení. Že středem všeho světa jsme, a ke slávě předurčeni. Budujeme, bouráme, ženeme se vpřed. Na život si spíláme, a měníme svět. Máme mnoho názorů, sto tisíců řešení. Často tonem v rozporu, a hledáme lešení. Sebejistota, váhání, radost z žití, zklamání. Vlídnost, zachmuření, tu jiskra, tu nic není. Ideály, realita, fakta a vše co tu lítá. Naivita, obezřetnost, snění, nebo bdělost. Brutalita s něžností, rozjívenost se ctností. Principy a zásady, či zákonné výsady. Lidská práva, povinnosti, z moudrých úvah do blbosti. Hraní na své skóre, nebo pro druhé. Svobodné ANO, a svobodné NE. Publikum již připravené, čeká na svou zábavu. Hvězdné víly samozvané, hází zlatou záplavu. Už se rozprostírá, to specifické napětí. A všemi cloumá strašná síla, to nemáte ponětí. Opona se otevírá, vystupují kejklíři. V očích naděje a víra, že osud s nimi zavíří. Nanejvýš shovívavě, nanejvýš správně. Již vžívají se do své role, která je napsaná jen a jen pro ně.