Homo ut dicit homo (sbírka Humberto)

Člověk? Jen prostá existence? Tak fádní, uvězněná ve svých stereotypech. Ladným krokem hrdá lvice krouží, s výrazem, jenž nikdy není zcela čitelný. Okamžik dechberoucí, tajemný. a nic

Bílé dámy v lehkých šatech snivých, s úžasem, jenž nikdy nejde plně pocítit. Jejich rty, a ty je smíš teď políbit. a nic Oči klaunů v smíchu tolik lživém, s radostí, jež nikdy nelze řádně vylíčit. Kladou ti na srdce „Jen usmát se a žít.“ Akrobati tvůj údiv opět budí, s touhou, jež nikdy nelze věrně zachytit. „Jen nebát se, vždyť vším přec můžeš být.“ a nic Tak krásný, připoután k šíji vysněné panny. Jen prosté existence? a nic Jen člověk vězeň panny své, snad stále člověkem …