Záplavy korespondují s děním v Česku.

Obě nebo spíše všechny strany nás zaplavily svoji pravdou, včetně prezidenta. Diskuze je prakticky nemožná a když k ní dojde, výsledek je nulový. Kabinetní ukázkou je snaha udržet se za každou cenu u kormidla nebo kormidlo převzít, včetně lodního sejfu. K prosazení tohoto cíle se hodí vytvářet spřízněné flotily. Veslovat bude však vždy občan. Tím mám na mysli "obyčejnou" práci.

Nic proti tvrdé pracovitosti, ale každý veslařský závod má svůj cíl, pokud se veslaři nevyčerpají. Obávám se, že jim dochází síly, stejně jako galejníkům, kteří se házeli přes palubu. Aby taky ne. Nedávní nedotknutelní pod čárou ponoru zpytují svědomí a pro mnohé je nejvyšším trestem, že na horní paluby už neusednou. Možná ještě hůř, že v podpalubí jsou i ti z mála, kteří důvěry požívali. Pro mnohé veslaře je jediným řešením totální výměna na nejvyšších místech. A jsme na začátku závodu. Staré přísloví říká, před ohněm utečeš, před vodou nikoliv. Kolaps důvěry v cokoliv a kohokoliv vzedmul vlny, které ohrožují i letadlovou loď.

Když k tomu přidám pokyny nebo spíše nařízení z kapitánského můstku z Bruselu, stále více rozevřené a nabroušené nůžky, zvyšující se sociální napětí...těšit mě může pouze jediné...neni na mně, abych přinášel řešení. Jen mám obavy, abych u voleb nenaletěl užvaněnému lodníkovi. Díra v kánoi je veliká jako ústa staré ženy a nejdůležitějším členem posádky bude lodní tesař. Jenže poctivá řemesla nějak vymírají, stále více fouká a dobrý kapitán a tesař je v nedohlednu. Za to však nemůže počasí. To nám pouze napovídá, co vše je možné.