Z výběžku Moravy stále na jih a kousek zpět.

Koluje o nás takové nehezké rčení. Na druhou stranu ale dokládá, že patříme na Moravu, i když jen tak tak. Od nedaleké České Třebové se odlišujeme tím, že si nehrajeme na vojáci, nechytáme raci a nekupujeme rohlíci.

VŠECHNY OBRÁZKY JSOU KLIKACÍ

Výchozí bod každé výpravy je stále stejný, Svitavy.

Směrem na jih se dá zařadit do silniční tlačenice směr Brno nebo raději lehce zabloudit na Českomoravskou Vrchovina, zvláště když je různě barevná,

případně dvoubarevná.

I když někteří pěstují na své chaloupce jen květiny,

 většina domorodců má u malého statečku

pár kraviček.

Pokud náhodou zbude trošku mléka, prodávají  přebytky v automatu. Jestli z něho kouká vemeno jsem nezjišťoval.

Českomoravská vrchovina je zvláštní tím, že jedete, kocháte se a nejednou...

a neni to v turistických návodech.

Impozantní je i Vírská přehrada. Když si stoupnu pod ni, říká si...co kdyby se teď protrhla. Odpověď...už nic.

Nasedat a dál podél Svratky na Pernštejn.

Žďár na Sázavou. Jan Blažej Santini-Aichel, poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře, památka UNESCO,

barokní most před zámkem, inspirovaný Karlovým mostem a

taky právem namachrovaná kráska v modrém.

Když se zavolá Nové Město na Moravě, ozve se biatlon,

ale možná i bezva pokérovaný kostel.

Člověk by řekl, že blaničtí rytíři musí být přepracovaný, ale v Rudce nad Kunštátem už spí v jeskyni několik desetiletí.

Co je ale mimořádně chvályhodné, tak pod jeskyní stezka pro nevidomé. Ve džbánech jsou schované různé předměty, které rozeznávají podle hmatu.

Kruháč u městysu

rozdělí ty, co jedou nakupovat do brněnských řetězců nebo míří do Moravského krasu. Který směr zvolím je jasné, ale radím nijak moc to nerozjíždět, zámek Rájec-Ještřebí je trochu ukrytý.

Zde mě pokaždé fascinuje jeho leknínová fontána.

Dál silnice stoupá už do Moravského krasu, plného skalních útvarů a jeskyní.  Tak například v obci Sloup je vchod do Sloupsko-šošovských.

A nebo jeskyně Balcarka, tedy spíš parkoviště před ní, kde jsem zastihl sraz Nortonů.

Ze skalních útvarů mě hlava nebere tento. Jak mohl strom zakořenit na prostřední skále.

Ale hlavní důvod proč se do Krasu jezdí jsou lodičky v jeskyni a čumění, případně skákání do Macochy,

a pak se pachtí horko těžko zpět.

Kdo nezastaví v Křtinách a nezajde se podívat na Santiniho dovnitř, dopouští se trestného turistického činu.

Křtiny-Adamov. Silnice ideální pro dvě kola. Samá zatáčka z kopce dolu. V Adamově pozorný turista objeví mezi činžáky kostel a když je i zvídavý, tak uvnitř ke svému překvapení uvidí...co se hned tak nevidí.

Do Bílovic nad Svitavou proti proudu řeky je pro změnu cesta kochací. V obci stojí tři noblesní vily vedle sebe. Prostřední je nejhezčí, protože má božskou terasu...vlastně tři.

Je tu klid, pohoda, vládne disciplína. Dopravní předpisy dodržují všichni.

Brno cestou samozřejmě neminu.

Na Svoboďáku stojí betelná hůlka s foglem. Kdo do ni hodí voko, lapne přesný čas. A nebo může čusnou naproti na raky svatýho Jakuba.

Kdo má čas valí šmirglem ze štatlu přes Mendlák

na Prýgl.

nebo špíznót do technického, kde mají v suchu betelné vágen ufachčenej ve Flintůvce.

Nabídka je pestrá. Mně je zase blbě po burčáku.

Lednicko-valtický areál je na dostřel, ale kvůli věžním hodinám ještě odbočka do Třebíče. Mají prý největší ciferník v EU.

A při té příležitosti o kousek dál...jen v úžasu civět na zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou.

Jen si říkám, co v těch všech pokojích dělali.

I když hranaté stromy v zahradě mě nijak neberou.

Tak šup do areálu. Parkoviště před zámkem,

zámek Lednice.

Stanoviště před zámkem,

zámek Valtice.

Docela fofr, ale tam snad už každý byl. Ovšem co neni v areálu ještě neznamená, že neni hodno shlédnutí. Třeba kostel Poštorné.

Sousední Břeclav je město nádražáků. Když je velká mašinková sláva, přivezou zvědavce i z Vídně.

Do Sokolnic to je pár otočení koly, teda skoro. Zámek a zahrada je důstojným domovem seniorů a klidová zóna. V roce 1805 za bitky Tří císařů tu byl ale pěkný mazec.

Zde bych složil na noc hlavu a příště to vezmu přes Mohylu míru dál.  Málo platný, věčné pravdy se musí ctít, jinak se člověk dostane do maléru.

předešlá fotoreportáž Z HLUBOKÉ NA MORAVU 

následující fotoreportáž Z MORAVY K MORAVĚ