Na vlně solidarity a pomoci pluje převážná většina normálních námořníků, kteří bez řečí pomáhají kde a jak mohou, ale k plavbě se přidali i plavčíci, kteří to patrně v dobré víře přehánějí nebo dokonce piráti, kteří se
chytají příležitosti, jak ji využít pro svoje nízké zájmy. Občas prosáknou informace, které otvírají kudlu i v náprsní kapse. Využívat nebo zneužívat se dá bohužel cokoliv, i ve válce. Přidám jen náš malý regionální případ. Jak uvedl náš starosta. „U nás ve Svitavách jsme se setkali už se dvěma případy, kdy si pracovní agentura přivezla uprchlíky přímo od hranic a bez evidence je ubytovává a zaměstnává načerno. Tito lidé pak dostávají jen symbolickou finanční odměnu. Zbytek musí odvádět svým novodobým vykořisťovatelům". Nebo že bychom byli jediní?
Obchodování s lidským neštěstím se těžko komentuje slušných způsobem, a pokud někdo namítne, že se to u nás děje už delší dobu. Možná, ale ne v případě převážně žen, které utíkají s jednou taškou a dětmi před ruskou agresí a válečnými hrůzami.
Vyvěšením ukrajinské vlajky vyjadřujeme solidaritu, ale málo platný, jsme
v Česku, a tam kde dnes vlají modrožluté, proč by neměly vlát společně s českou? Dokonce jsem viděl i kombinaci ukrajinské s EÚ. To aby se pomalu našinec drbal za ušima. Možná jsme teď víc žlutomodří než na státní svátek bílo-červeno-modří. Ale nadchnout se umíme, to zase jo. Při cyklotoulání Podkarpatskou Rusí nám na kolech také vlály k radosti místních obě. Snadněji se pak družilo, někdy až moc.
A pak tu máme do nekonečna rozpatlávaného Nohavicu. Když se ruší vyprodané koncerty, pak to avizuje moudré rozhodnutí ouředníka a plný sál kolaborantů může být rád, že jim aspoň vrátí vstupné. A když ne zákazy, tak doporučení, což jde ruku v ruce s autocenzurou. Podobné pocity si z doby aktivního muzikanství dobře pamatuji.
Když má v Brně Jošt Lucemburský na štítě ukrajinskou vlajku, tak to bez jakékoliv souvislosti vidím jako historicky neuctivé a nevkusné. To už můžeme zrovna vyměnit vlajku i svatému Václavovi nebo vložit na Staromáku do rukou Jana Husa. Možná se ale lucemburský štít chápe jako výlepní plocha, protože motivů už nesl několik, ovšem tématicky přijatelnějších, třeba znak Brna nebo Moravy.
No a ten chleba? Asi už nějaká sranda aneb nic se nemá přehánět. Lze jistě i bez teatrálních gest, se stejně dobrým pocitem a možná o to efektivněji, i když ne tolik na očích. Ono se vůbec může zdát, že odolat zviditelnění i za takových okolností není tak těžké, ale i tak věřím, že by ten chleba na kvalitě neztratil. Nebo že bychom bez zbytečných gest méně soucítili a pomáhali? Nebo ten kdo nemá na klopě modrožlutou vlaječku je vlastizrádce?
Vzpomínka na Podkarpatskou Rus aneb MALILIINKATY FOTOPRŮVODCE
