Slavkov 2019. Fotoreportáž z pole, zámku i empírového bálu.

Je známo, že náš tehdejší císař František a jeho spojenec ruský car Alexandr, prohráli 2. prosince roku 1805 bitvu Tří císařů u Slavkova. V novodobé historii se v den výročí připomíná tato událost rekonstrukcí bitvy a poslední

 dobou také celodenním programem přímo ve Slavkově. Návštěvník si může vybrat i stihnout obojí. Ať tak a nebo tak, během "bitev" nebyl zraněn jediný voják a celá akce je každoročně věnována právě těm, kteří tehdy padli, což umocňuje nedělní pietní akt u Mohyly míru.

VŠECHNY FOTKY JSOU KLIKACÍ A MOJE

Všechno začalo tehdy i tentokrát příjezdem císaře Napoleona do Brna. Historické datum je 20.11.1805

Po oficialitách štáb oznámil, že zajedou na tři.

Následně měl francouzský císař hodně práce s výběrem bojiště, a tak jsem přišel už k hotovému do vojenského ležení v Křenovicích. Hned u vchodu budoucí velitelé diskutovali o taktice nadcházejícího střetnutí.

Zkušený velitel se zase pět minut po sedmé chystal občerstvit ve společnosti markytánky.

V ležení se však pohybovaly i ženy vyššího společenského postavení.

Pohodu ale narušily děsivé scény, kdy pan doktor názorně demonstroval amputaci horní končetiny. Nic pro slabší povahy.

Nástrojů na to měl dost. Informace, že sedm z deseti nešťastníků takový zákrok přežilo, bylo pozoruhodná.

Raději jsem odvrátil zrak a

urychleně se přemístil na nádvoří slavkovského zámku, kde se očekával příjezd ruského cara a rakouského císaře. V napětí čekali všichni. Ruské jednotky,

rakouské

i Francouzi. I když ti to pojali poněkud laxně, protože neměli koho vítat. Dokonce se mezi ně zamotali i civilisté. To ale netušili, že natajno se v zámku pohybuje i jejich panovník.

V očekávání byla i honorace.

Nakonec se všichni dočkali. Po vzájemné uvítání se společně se svitou představili fotografům,

potom podepsali spojeneckou smlouvu. Z pohledu historie se ale nic takového nestalo, protože rakouský císař v předvečer bitvy na zámku nebyl a následně se zaujetím sledovali empírový bál. No se zaujetím, spíše pohodička,

což samozřejmě přítomné nezbavovalo povinnosti před prvním tanečním krokem se monarchům poklonit. I když vzadu převládala spíš nekázeň.

a pak se tančilo.

 Parádní empírové image.

A promenádovalo.

V komnatách probíhal běžný aristokratický život v podobě živých obrazů.

a kde se vzal tu se vzal, nakonec se ukázal i císař Napoleon.

ale z čumilů a poznámek za chvíli bolí hlava, tak žádný velký okukování, pokyn byl jasný

Druhý den byl program zahájen výstřelem, na který naládovalo rakouské dělostřelectvo.

Před polední bitvou se mi podařilo proniknout do týlu jednotlivých armád, o čemž sní každý vojevůdce. Dělostřelci ruské armády o mně neměli ani ponětí

o rakouské pěchotě ani nemluvě a

bugské kozáky jsem dokonce přistihl při válečné poradě.

Snad jen frantíci tušili, že jim dýchám na záda.

Ať tak nebo tak o všem se stejně rozhodovalo v generálním štábu,

i když pravda, muži mohou mít někdy poradní hlas.

Na bojišti se pořádaly jezdecké manévry

a do toho stříleli Francouzi

spojenci

až se nakonec nevědělo kdo na koho střílí

Po boji se všichni volným krokem přemístili,

včetně elitních napoleonových kyrysníků,

no kam asi.

A to bez rozdílu armádní příslušnosti. Zatím co někteří trpělivě postupovali,

jiní měli už vystaráno.

Z těchto důvodů i jezdectvo sesedlo, aby usedlo.

Bylo hezké, že s obyčejnými vojáky pojedli společně i oficíři.

Co se návštěvníků týče, tak o proviantní jednotky taky nebyla nouze.

O nabídce ani nemluvě.

Rusové si dali po obědě trenýrovku,

aby následně trpělivě čekali, až někdo zapálí oheň.

Rakušané měli po obědě volnější program v podobě pořadové přípravy, ale ani v této armádě není zvykem, aby jednotce velel civilista.

Nejhůř ale dopadli Francouzi, těm přijela kontrola až z ústředí.

Během dalších ukázek pan Obr, známý propagátor kočárů a řemesel s tím spojených, předvedl a popsal kočár typu landauer

aby následně provedl jeho proměnu z SUV do podoby kabrio.

Na úplný závěr se zámek oděl do podvečerního oparu a

začala noční bitva, což byl docela mazec,

kdy neobstálo jediné stavení v dosahu bojiště.

aby se nakonec rozhořelo i nebe.

Předešlá fotoreportáž TRANSSIBIŘSKÁ MAGISTRÁLA ZASTAVENÍ POSLEDNÍ BAJKAL