Slavkov 2017. Drtivě vyhráli opět Francouzi. V bitvě polních kuchyni to bylo nerozhodně.

Tedy alespoň podle mě. Kdyby se války rozhodovaly ve vojenské kuchyni, to by se bojovalo. Jenže i v případě Bitvy tří císařů bylo vše jinak a slavkovský příběh se začal odehrávat koncem srpna 1805, kdy vydal císař Napoleon rozkaz

opustit vojenské ležení v Boulogne u Lamanšského průlivu a zamířit na východ. Po bleskovém přesunu, kdy cestou obklíčil rakouskou armádu v Ulmu, pokračoval přes Vídeň až ke Slavkovu, kde se střetl s rusko-rakouským vojskem. Událost je sice nazývána Bitva tří císařů, ale ve skutečnosti byla bitvou jednoho císaře. Jediný, kdo jednoznačně řídil události i kroky spojenců byl Napoleon Bonaparte. Tato fotoreportáž začíná v Brně 18.listopadu, kdy císař obdržel klíče od Brna a

VŠECHNY FOTKY JSOU SAMOZŘEJMĚ KLIKACÍ

z balkonu pozdravil vyděšené domorodce.

Jeho mediální tým potom odtajnil jeho plány, které nikdo Rakušanům nenabonzoval.

V rámci vzpomínkové akce se některé jednotky pohybovaly za plného provozu a jak praví vyhláška...ústí kanónu musí být zakryto a označeno odrazkou.

Program byl zahájen už v pátek večer z historického hlediska fiktivní šarvátkou v ulicích Slavkova. Ve skutečnosti bylo bojiště zhruba deset kilometrů západně a ve městě tehdy nepadl jediný výstřel.

Samozřejmě i padlí a zranění byla fikce. Navíc zdraví se divili, že se jim vůbec v té zimě chce padnout.

Ale to už se nezranění vojáci začali řadit na nádvoří zámku, kde se očekával příjezd rakouského císaře Františka I. a ruského cara Alexandra I.

Nejen vojáci, ale i všichni zúčastnění byli plni očekávání, i když někteří to přeháněli.

V očekávání byl i nejvyšší velitel všech bojujících vojáků, zvláště pak dragounů.

Jen frantíkům to bylo nějak fuk.

První se dostavil císař František, zjevně v dobré náladě.

Před prostým lidem pak podepsali dohodu o nehynoucím přátelství,

o čemž okamžitě mířil report do světa.

Pak se ještě ukázat v plném lesku,

narychlo přehlídnout nastoupené jednotky a

honem ze zimy do tanečního sálu, kde už honorace netrpělivě čekala na zahájení plesu, který byl samozřejmě jen pro pozvané a slušně oblečené.

Zde monarchové podepsali další dohodu, patrně na ochranu investic, ale že by z toho byli nějak na kaši se nedá říct,

spíš už pokukovali kdože to přišel.

A mohlo se začít plesat. Nejdříve ti nejodvážnější

a pak už se začal řadit špalír.

Ten byl nakonec tak dlouhý, že na konci byl umístěn zámecký služební telefon, aby poslední pár mohl nahlásit, že jsou všichni připraveni.

Po nesmělém začátku se zámecký mejdan přecejen slušně rozběhl.

To řadovým vojákům byla vyhrazena jen lidová palírna, kde valili škopky a zpytovali svědomí nad průběhem bitvy.

Teda jak kdo.

Druhý den účastníky čekalo slunečné, i když mrazivé počasí,

což na vlastní kůži poznali i vojáci, kteří postavili tábor přímo v zámecké zahradě.

To si každý rád našel důvod k proběhnutí a nebo plnil jen rozkaz.

Ovšem ani dámy nejsou z cukru.

 Začátek programu, stejně jako každou hodinu, oznamoval výstřel z děla.

...mimo jiné taky inspekci ruských jednotek,

kterou provedl se svým pobočníkem samotný car. Mimochodem, sebestředný narcis, který jen přítomností na bojišti přispěl svým dílem k porážce.

A honem opět na zámek pokecat s Napoleonem. Historie taktně mlčí o tom, že hned po příjezdu se s maršálem Berthiérem nejdříve věnoval výběru postele,

a to velice důkladně,

aby pak svoje požadavky jasně a pro chápavé i názorně přednesl.

Čekání nikoho nebaví, ale s úsměvem jde všechno líp a

nakonec se stejně všichni císaře dočkali.

Součásti slavkovského dne, který byl paralelním programem rekonstrukce bitvy Tří císařů, byly dovednostní soutěže jezdectva s několika úkoly. Jeden z nich ukládal za jízdy ulovit na šavli věneček.

Vítězem se nakonec stala...krásná dragounka

a hold ji vzdali i Bugští kozáci, a to jsou nějací jezdci.

Konečně se dostávám k daleko sympatičtější bitvě, která se odehrála u kotlů,

a to je nějaký zbraňový arsenál.

A to střelivo. Francouzský cassoulet,

Eintopf, typická strava rakouských vojáků a

a ruský boršč. Pro mě se na prvním místě umístily všechny tři dobroty.

Ve frontě se nakonec sešli vojáci všech bojujících stran. To bylo moc hezký.

Tak samozřejmě, jak jinak, nedaleko se přidali i bojovníci jedné nejmenované země.

Na závěr proběhla ještě jedna bitvička,

noční defilé a

maping, jak se odborně říká promítání na stěnu.

Teprve potom zbyl konečně čas na jedno.

Opáčko  SLAVKOV 2016  SLAVKOV 2015  NAROZENINY NAPOLEONA