Nevím přesně co vede Rakušany a Rusy jezdit každoročně prohrávat do Slavkova, ale oproti historické skutečnosti bude s největší pravděpodobností hlavním důvodem úžasná atmosfera a přátelské ovzduší na všech bojujících stranách.
Letošní mrazivé počasí ani vzdáleně nepřipomínalo onen 2. prosinec roku 1805. Tehdy vládlo sychravé počasí s teplotou kolem nuly a bojiště pokrýval lehký poprašek sněhu. Název bitvy se přímo nabízí. Jako divák se jí zúčastnil ruský car Alexandr, rakouský cisař František v roli stážisty a geniální vojevůdce Napoleon, císař všech Francouzů, ve funkci přesně rok. Však také na počest plály v předvečer bitvy ohně, bohužel na to padly střechy mnoha domorodých stavení.
Bitva se neodehrála přímo u Slavkova, ale asi 8 km západně v okolí Prateckého návrší a Starých vinohrad od Tvarožné až k Telnici na frontě široké asi 12 km. Zúčastnilo se jí na obou stranách přibližně 170 000 vojáků a padlo 20 000. Spojenci použili všechny svoje jednotky, Napoleonovy zálohy hrály v závětří karty. Přesto drtivě zvítězil.
Z vojenského hlediska je bitva ukázkou Napoleonova vojenského mistrovství a dodnes zůstává v účebnicích vojenské taktiky a strategie, ale je také kronikou utrpení mnoha obyčejných vojáků. Zjednodušeně řečeno, Naopoleon zdánlivě nabídnul svůj pravý bok k obchvatu, aby spojeneckou armádu rozdělil útokem na její střed. Je hříčkou osudu, že hlavní útok vedl maršál Soult, který o pár let později měl svůj podíl viny na porážce u Waterloo. Pojmem, legendou i skutečností zůstává slavkovské slunce, le Soleil d´Austerlitz. Vyšlo na minutu přesně. Doposud vojáky, připravené lvím skokem na Prátecké návrší vrazit klín do středu nepřítele, dokonale ukryla ranní mlha.
Vojáci zvolili různé formy ubytování. Někteří s kulisou opravdové zimy,
čemuž odpovídal samozřejmě servis, který využili i civilisté
a některým kulisu tvořily...kulisy.
Přes nepřízeň počasí se dostavily všechny bojující jednotky.
Strava možná nebyla vždy jako z Hiltonu,
ale o pitný režim bylo postaráno dokonale v dostatečně dimenzovaných nádobách,
takže i ženy tlačily dělo s úsměvem na tváři.
Ztráta nálady byl ojedinělý jev.
Kdo šel spát, ráno se probudil do mrazivého, ale naštěstí jasného dne. Na slavkovské náměstí začaly jednotky nastupovat kolem desáté.
Ti zkušenější se náležitě vybavili.
Granátníci, to je elita. Jak se poznají? Všimněte si symbolu na plechovém štítku čepice.
Garda je garda.
Všeobecně, bez rozdílu věku, pohlaví, vyznání a politické příslušnosti vládla dobrá nálada.
Do jasného slunce a jiskřivého sněhu se ponořil i slavkovský zámek,
ale některým vojákům jakoby zima a mráz vůbec nevadil.
Po krátkých manévrech v zámecké zahradě,
kdy se tolerovala ústrojová nekázeň,
vydaly se některé jednotky na ...Moskvu.
Jen dragounovi asi utekl kůň nebo uletěly včely.
ale slušelo mu to.
Ještě nakoupit proviant
a pak už jen seřadit, samozřejmě s císařskou gardou v čele
a může se jít.
Část jezdectva zůstala v záloze.
Pan doktor se svým elévém ošetřoval jen lehké omrzliny,
ale možná musel asistovat při porodu.
Někteří už toho měli akorát, ale večerní defilé už bylo na dostřel.
Hned od začátku bylo na co se dívat.
a co poslouchat.
voltigeuri mladé gardy se řadí,
tirauléři, ostřílení ostrostřelci už byli na cestě. No spíše jak který.
Někteří vojáci přijeli prohrát až z Voroněže a ještě se tomu smáli,
někteří diváci přicestovali ani nevím odkud
a někteří ani nevím proč.
Ještě trošku čímkoliv ohřát
a slávu zakončil ohňostroj. Druhý den? Ukázalo se, že počasí může být ještě daleko horší než mrazivých -20.
související článek http://sisa.blog.idnes.cz/c/110099/Slavkov-1805-slovem-a-2009-ve-fotografii.html
Letosní rekonstrukce bitky se zúčastnilo 1200 vojáků, 80 koní a nespočet podupávajících diváků.
