Skvělá zpráva. Přijela první skupina krajanů z Ukrajiny.

Nemusí se mnou každý souhlasit, ale při mé slabosti pro Ukrajinu, má u mě vláda za dotažení slibu bodík a měla by ho každá. Přijeli z Čechohradu, což samo o sobě dokazuje, že povědomí mají, i když třeba nevládnou češtinou na akademické úrovni.

Pro škarohlídy uvedu...46 krajanů, mezi nimiž jsou i malé děti, bude mít prvních šest měsíců garantovaný pobyt v Červené nad Vltavou v zařízeních ministerstva vnitra. V plném komfortu, tedy včetně stravy, asistenční služby, což zajistí charita a doprovodných programů. Dále obdrží pomoc 50000 Kč na dospěláka a 20000 na dítě. Součástí je samozřejmě poskytnutí trvalého pobytu viz zde

A teď se na to podívejme lidsky. Rozhodnutí opustit domovy a zvolit si vlast předků za nový začátek sice "usnadnila" situace na Ukrajině, ale i tak se nerodilo určitě snadno. Ztratili vše, nemají nic a čeká je změna, kterou neumí ještě vyhodnotit. Než se rozkoukají, tak pro začátek jim ke štěstí bude stačit třeba jen taková "maličkost", že jim nikdo nestřílí za okny. Bude chvíli trvat, než si zvyknou na nové podmínky a spoluobčany, ale jejich skromnost jim dává velké šance adoptovat se rychle. Vždyť jaké mají nároky? Normálně žít...pro nás taková samozřejmost. Za jejich odvahu mají můj obdiv.

Čechohrad leží nedaleko místa bojů. Každodenní obavy o vlastní existenci i život si neumíme ani představit. Přitom jsou to krajané, kteří udržovali zvyky i češtinu, což za SSSR nebylo zrovna snadné. Za normálních okolností by jejich život plynul zavedenou cestou.

Vzpomínám na doby mírové, což dokládám v odkazech vlastní fotodokumentací, kdy naše ukrajinské výpravy sice mapovaly především Podkarpatskou Rus, ale v oblasti Čechohradu bych velkých rozdílů s povědomím a místním životem nehledal. Proč by to mělo být jinak než třeba v Berehovu, kde ke mě přistoupil pán a češtinou jako z partesu vystřihnul...Češi? a dodal...jsem Volyňský Čech i s celou rodinou, a jsme na to hrdi...

Vzpomínám na Mukačevo. Paní mi na trhu dala ještě teplé pirohy pro celou výpravu jen proto, že na kole v zahraničí vlaju českou vlajku. Byly tak dobré, že na ostatní málem nezbylo. A Užgorod? Ten už dýchá Evropou a na korzu lze spatřit mnoho krásných, dlouhonohých žen...pánové.

.Vzpomínám na Koločavu, kde v dřevěném kostele uchovávají na čestném místě mapu Československa. Nebo na kdesi zapadlou vesnici, kde nám pani starostka řekla...jsem moc ráda, že jako první turisté navštívili naše selo Češi. I když pro mnohé jsme s cyklovybavením spadli spíš z Marsu.Vzpomínek a zážitků mám mnoho a všichni cyklisté věříme, že na bývalé výpravy navážeme v lepších časech. Třeba už letos.

Pro škarohlídy ještě uvedu. Celkově vláda na tento projekt uvolnila 66 miliónů a v dohledné době přijede další skupina. Za sebe dodávám. Je to tak jedině správně.

Dále nabízí fotoreportáž z Kutné hory  a okolí a výstavu růží v  Hradci Králové