Původně jsem měl na mysli rozložit reportáže na jednotlivá témata, ale zdálo se mi to na jedno brdo. Je lepší, vzít to napříč a na přeskáčku. Nic z toho se nevylučuje nebo nekříží. Ať tak či tak, jde o lidské dovednosti, fortel a nápaditost. Vše je nějak dané, ale krátce bych se zastavil u technického muzea Tatry v Kopřivnici. Je úžasné, procházek kolem exponátů, které předběhly svoji dobu, ale zároveň smutné, že je to už pouhá historie, která nemá pokračování. Připadné dotazy zodpovím.
Na lokomotivy se jezdí do Lužné u Rakovníka. Zapřažený stroj řady 423, pro nádražáky Velký Bejček...kdybyste nevěděli.
Stačí popojít pár metrů a kdo by nepodlehl úžasné Ušaté.
Seřazené motory v pořadí...Čmelák, podle zvuku, Rosnička, podle barvy a Sergej podle země původu.
Slunce svítí
a k tomu Hurvajs, nasedat....jupí. A nemusí být seno ani jahody.
Mávnutí kouzelným proutkem a už nasedáme do vlaku Horehronské železnice.
Pohádkově nasednout můžeme i u nás. Hnací jednotka neméně kouzelné úzkorozchodky Jindřichův Hradec-Bystřice u napajedla.
Pokud Vám vadí saze v očích, stačí popojet kousek do Rakouska. Hned za hranicemi mají úzkorozchodku také.
Zpět k napajedlu. Podkarpatská Rus, skanzen v Koločavě i s kulisou Karpat.
Místní skanzem měl mnoho zajímavých exponátů, bez ladu a skladu.
Třeba pro vor vykopali nádrž...Zděs Ukrajina, zděs móžno.
Četnická stanice se služebním kolem z doby Nikoly Šuhaje loupeživého.
Dřevo v těchto krajích bývalo jediný stavební materiál.
a rozhodně to neni jen historie.
Skromná a poněkud nepohodlná ložnice, tedy pro nás.
a multifunkční kuchyně.
Další kouzlo a už vaříme česnečku v české kuchyni Technického muzea v Brně. Ta voní.
Skanzen v reálném čase. Koločava, kostel ducha Svatého,
včetně vybavení zodpovědné osoby,
a nezbytné dekorace. Za otevřené dveře nesmí ani zvídavý fotograf. Jsou určený pouze pro popa.
Zpátky na kola. Nejdříve na dvě a v zrychleném tempu....Technické muzeum v Brno.
V provozovaném stavu při motosrazu na parkoviště před Balcarkou.
Ovšem nejenom rychlost, ale i pohoda k motorkám patří
a někdy přímo pokojíčková.
Pohodu, natož pokojíček, ale těžko najít na kostitřasu z můzea jizdních kol v Nových Hradech.
Přesedláme na kola tři. Přestupní stanice...Technické muzeum v Brně
v Nových Hradech
Nebo na tři kola mně nejmilejší...Několik let jsem byl řidičem a zodpovědně prohlašuji, že tolik srandy s jiným vozidlem se prostě zažít nedá.
Honem do skanzenů pod modrou oblohou.
Třeba do Rožnova pod Radhoštěm
na přání tam i leccos vyřežou.
nebo do Vlkolince na Slovensku, UNESCEM vyhlášené památky
se stylovými židlemi. Nenechte se mýlit, vevnitř mají mražáky, mikrovlny, televize a na střechách dobře zamaskované satelity. Neni se čemu divit, když přijde krutá zima, jsou často mnoho dní odříznuti od potravinového řetězce.
Stačí kousek popojet a očím lahodí malovaná dědina v Čičmanech.
jen ta plechová střecha....
Chcete-li se dostat dál a nemáte-li vlastní dopravu, zkuste stopa, třeba Vám alespoň zamávají
a v kopřivnickém muzeu přesednete do famózní limuzíny Tatry T17/31,
skvostné šestsettrojky nebo
můžete na svou dobu...předběhnout dobu v Tatraplánu T601 Monte Carlo s hliníkovou karosérií.
Pokud jste skromnější, jistě Vám na další cestu postačí Tatra 75
nebo prototyp Tatry V507. Určitě Vás v pohodě přemístí do Prahy.
Pokud je Vás však více, řešením je Tatra 805, kterou jezdil Hanzelka a Zigmund.
a máte-li hodně zavazadel, půjčí Vám Tatru 111
Pokud Vás cestou vezmou zuby, tak neriskujte a zastavte se v Brně v Technickém.
Spolujezdec si zatím může skočit do místní hospody na pivko
a při té příležitosti mrknout na nějaké to funkční soustrojí.
Že jsou cesty neprůjezdné? Můžete z kol na pásy, ale komu by se chtělo. Touto lidskou činností se rozhodně chlubit nemůžeme.
Lepší je vznášedlo na lyžích.
Pokud budete pilní,
dojedete až do Prahy a než otevřou Technické, nahlídněte do Zemědělského.
až otevřou...exponátů tam mají, co hrdlo ráčí. Jako v pokojíčku každého kluka.
Třeba luxusní, vládní, komunistickou Čajku
nebo tuto Jawu...kdo by nevzpomenul na Arabelu.
a nebo se vraťte na Moravu...třeba na hody.
