Řemesla prý mají zlaté dno, ale určitě svůj svátek.

To první zase až tak neplatí, v módě je řízení světa od počítače. To druhé se konalo v Kunštátě, který je známý tím, že se tu narodil Jiřík z Poděbrad. Zámek se už ze socialistické péče dostává do kondice.

VŠECHNY SNÍMKY JSOU KLIKACÍ

Zdálo by se, že je ukryt v hlubokých lesích, ale až tak úplně to neni.

Z města k němu vede romantická cesta do prudkého kopce jako ke hradu.

Do hospodářské části je ještě romantičtější.

Ve finále může turista využít i romantické schody, ale nohy bolí jako po normálních.

Výstup za to stojí.

Jako nadčasový se mi zdál bazén, dnes už je to zcela běžné.

Zvláštností je psí hřbitov. Nejstarší náhrobek to má jistý Lux z roku 1890. Dále tu je pochován Zuppi, Dick, Flott, Fips, Dolly, Frika, Issy a mnozí další.

Vyhlídka nad zámeckou zahradou je dokonalá a

 právě pod ní se konal Svátek řemesel. Hned u vchodu si v klidu vyřezával řezbář a

jeho kolegyně při hlídání registrační pokladny cosi kutila.

Kameník,

kovář,

a nebo tesař, to je dřina, kdo by měl dnes o taková řemesla zájem.

Postavit klenbu a nebo utesat krov neni žádná sranda. zvláště když nejsou k mání počítačem řízené stroje a

machrovinka, pokud je nářadí starší než samotný zámek v pozadí.

Toto je rukama řízený soustruh...kdyby někdo nevěděl.

...a takhle všechno vlastně začíná. V lese a následně na pile. Jako přidanou hodnotu jsem nenápadně přidal reklamu na skvělou tématickou akci v Čechách pod Košířem.

Dřevo je fenomén dodnes nepřekonaný a práce s ním vyžaduje fortel a ruční zručnost. Zrovna tak vyrobit kolo, zvláště pak s dostatečnou nosností.

Sledovat košíkáře co dokáže z hromady proutí vydá za všechny televizní seriály.

Spojení dřeva s kovem pak dává příležitost k rozjímání

nebo namočení.

Být sklářem je zase nápor na oči a plíce.

Výsledek je potom dokonalý a přitom praktický.

Úpéct chleba žádá správné načasování a souhru všech zúčastněných.

Z těsta se peče ledacos, třeba placky.

Abych to upřesnil, výborné placky.

V rukou šikovného hrnčíře dílo roste přímo pod očima. To platí i pro hrnčířky.

Šípkovou Růženku děti znají, ovšem přístroj který zavinil její spánek už moc ne a navíc ještě v provozu.

Když už jsem u princezen...přišla jich spousta.

Nejvíce se mě zaujala ta s baťohem.

Ale ani poddaní se v nejnovější módě nenechali zahanbit.

Nejenom se vyrábělo, ale také prodávalo. Tohle je velká paráda.

Čas zbyl i pro nostalgii, hned jsem si vzpomněl na kdysi slavné svitavské pivo Doktor.

Součástí akce byly také kulturní vložky. V tomto případě bych řekl...důstojně ušlechtilé.

Těšil jsem se na další, ale pokračování bylo až odpoledne. Znáte to, když se sejdou dvě ženský...natož tři.

Lidových slavností v podzámčí se samozřejmě zúčastnila i šlechta

Nikdo z nich se nezdráhal vyjít mezi prostý lid a rozdávat úsměvy.

K vidění byla i trochu dramatická scéna s dobrým koncem. Tak schválně, koho tato dáma vyhlíží?

No já za zpoždění nemůžu.

Nemyslete si, že to bylo jen tak. Je třeba vždy zachovat důstojnost a eleganci. Teprve pak je výsledek dokonalý.

Jestli někdo trnul, gentlemani si výsledkem byli jisti.

O Blanických rytířích ví snad každý, ale nikdo je nikdy neviděl. Asi proto, že neměli ještě důvod z Blaníka vycválat. Ale v nedaleké Rudce u Kunštátu si rytíře v jeskyni může prohlédnout každý, více viz ZDE, i když samým čekáním už usnuli a raději zkameněli. Ani se nedivím,

mně by se už po pár dnech stalo žízní to samé.

 PŘEDEŠLÁ FOTOREPORTÁŽ   MOTORKÁŘI V MORAVSKÉM KRASU