Řeka pramení v Německu, pod názvem Eger a v klidu i neklidu si teče až do Litoměřic, kde už je očekávána Labem. I když nejsem vodák, mám řeky v oblibě, a tak k výpravě vypomohlo kolo, motorka, vlak a minimální pěší výpady.
VŠECHNY FOTKY JSOU SAMOZŘEJMĚ KLIKACÍ
Délka řeky v celé délce je 316 a na našem území 246 km. První setkání v Chebu. Obloha zamračená i zmoklá. Trochu pech chodit s deštníkem po místech, kam se kdo ví kdy zase podívám, jestli vůbec.
Zmoklá byla i cesta na hrad. Jako prémie byl vstup zrovna zakázán.
Abych nepokračoval smutně, tak na Rustlerův statek v nedaleké Doubravě zasvítilo.
Zrovna tak na malé odbočce do Františkových Lázní,
ale lesknul by se i kdyby bylo v noci úplně zataženo.
Sokolov a zase pod mrakem. Místní zámek jsem jen obešel, aniž bych shlédnul vyhlášenou renesanční koupelnu. A pak, vody bylo už dost,
a tak místo koupelny zvítězila tato expozice s vyhřátou barovou židlí.
Jako správné havířské město má Sokolov Hornický dům.
U tohoto hromadného obydlí mě překvapilo plotové řešení před domem.
Zatažený Loket s dominantním hradem z místa nejčastěji foceného. Samozřejmě pod mostem teče Ohře.
Ucelený pohled ve dne i v noci pak nabízí fotky z dronu Michala Žídka
Vzhledem k tomu, že jsem rodinný typ, nešlo návštěvě odolat.
No co, vysedával tu i Goethe.
Slunečno před Karlovými Vary u Svatošských skal a houpavá atrakce pro nebojácné cyklisty
Karlovy Vary, zataženo, občas déšť na některých místech trvalý.
Na prázdnou kolonádu nebylo třeba dlouho čekat ani v době nevirové.
Také panoramato ohrožoval déšť, ale nahoru jsme to se spoluláznícím kamarádem zmákli na otočku, protože
večer už nás čekaly společenské povinnosti.
I když nejlépe bylo stejně U Pupíka. Na nic si nehrající hospoda se skvělým pivem.
Pod nádražím se do Ohře vlévá řeka Teplá, která protéká lázeňskou částí města.
Polojasno, Klášterec nad Ohří.
Zámek s ceněnou anglickou zahradou, která čítá 150 druhů stromů.
Hned naproti letohrádek Sala Terrena, muzeum hodin a věž radnice.
Stačí pár šlápnutí a na trase je dobře opevněná Kadaň.
Ale hradby se dají mazaně zdolat tajemně strašidelnou uličkou kata, údajně nejužší, kterou u nás najdete a
ocitnete se z čista jasna ve velice příjemném středu města
a zase s vodou a blížícími se mraky.
Ale občas se přecejen se vyčasilo,
a tak slunce konečně svítilo na pozoruhodnou krajinu, aby další zastávka
byla ve městě s nejmenší chmelnici na světě, a to ještě na náměstí,
kde mají uprostřed kruháku sud
muzeum chmele a
orloj.
Jasnej Žatec.
...kdyby někdo nevěřil
no a u té příležitosti se oběd hodil.
Zastávka byla o trochu delší, protože tu měla spřízněná skupina blogérů sraz s dortem doplaveným až z Liberce.
Další den se hodil k návštěvě zámku Stekník
s rozkvetlou zahradou.
Cíl už není daleko, ale ještě přelet nad městem Louny
s přistáním u Inundačního mostu, v místech častých záplav. Měří 272 metrů, má 40 pilířů a široký je v průměru 6 metrů. Vzhledem nedostatku času a zachování kontinuity příběhu mi fotky laskavě zapůjčilo lounské turistické centrum.
A jsme na konci. Litoměřice a zase zataženo. Vlevo Labe, vpravo Ohře.
zbývá už jenom opět stéci hradby,
nebo alespoň restauraci, která je součástí opevnění.
Úplná konečná byla na náměstí. Některé domy tu mají vymalované a
jiné vystavěné.
Velice jsem v prosinci ocenil podloubí s posezením.
Výprava je minulostí, ted už zbývá jen vybrat si kolo na další výlet.
Tématicky spřízněná fotoreportáž KRUŠNÉ HORY NA KOLE
