Procházka Hradcem Králové a nábřeží plné řemesel k tomu.

Díky poloze na soutoku Labe a Orlice už kdysi dávno obchodní středisko. V 10.století tu sídlili  Slavníkovci. V roce 1225 se stal svobodným královským městem. Od 13.století tu stál hrad, který Václava II. věnoval královnám vdovám.

VŠECHNY FOTKY JSOU KLIKACÍ

Hradec Králové je město cyklistů.

Někteří svěřují svoje miláčky parkovací věži,

jiní parkují svoje speciály před cukrárnou u sympaticky upravených stojanů,

a ti co nejvíc spěchají zamknou kolo u nádraží.

Však taky cyklostezky vedou všude, i když příroda je k nim někde trošku macešská.

Ale místní využívají i jiných způsobů dopravy.

Tento pohled je domorodcům notoricky známý

a pro ty ostatní...tak schválně, která je Labe a která Orlice?

K vodě patří vodní elektrárna. Stojí kousek dál a má vystihující název, Hučák.

Tylovo gymnázium. Stavbu projektoval Josef Gočár. Stop zanechal ve městě víc.

Hned naproti jsem vypátral akci s názvem Nábřeží řemeslníků. Ústředním motivem bylo seznámit děti se starými řemesly a dovednostmi. Ať už tradičními

nebo z dnešního pohledu exotickými.

Součástí byly i stánky, nabízející tradiční produkty, například od včel. Vedle stojící úl upozorňoval, že pokud máte od včel dostat vše, žihadlo nelze vyloučit.

Jakou hračku pro vnouče, plastovou či dřevěnou? Ta je trošku dražší, ale zase ručně vyrobená. A pak, lis nebouchá do plastu s láskou.

Některé dovednosti měly úspěch zvláště u dospělých,

ale žížu měli všichni.

U každého zastavení si děti mohly vyzkoušet jednotlivá řemesla a po tovaryšské zkoušce získat i tovaryšský list,

a tak neni divu, že zájemci se řadili do front,

skupin,

případně formovali do letek.

Získat v těchto případech souhlas k zveřejnění fotek nebyl takový problém, horší už to bylo s doprovodným programem, kdy bylo složité už jen získat souhlas účinkujících, natož vyjádření jejich rodičů.

U jiných to však naštěstí nebylo třeba. Byli pozitivní, fotili se rádi a bezva.

Součástí programu byly také parkurové ukázky svěřenců stáje Králičí hop zájmového spolku RK...Pro napětí poprvé s chybičkou

a podruhé už dokonale.

Šup na druhý břeh do Jiráskových sadů, pokochat se dřevěným kostelem svatého Mikuláše. Pravoslavná církev zde pořádá bohoslužby. Původně pochází ze slovenské obce Habura. Takto jej bylo možné spatřit před pár lety

a takto dnes.

Cestou do centra mě potěšila kolona, a tak jsem asi deset minut mával jak o závod.

Z těchto míst to na zpívající schody byl už kousek.

Nahoře se ještě otočit a po pár metrech

je pivovar jako na dlani. Dnes je tam jakýsi multifunkční komplex, jakoby pivo nebylo důležitější. Věčná škoda.

 Parádní kanovnické domy nelze cestou na Velké náměstí minout.

 Od meteorologické stanice je o náměstí dobrý přehled. Stavba s vyhlídkovým  ochozem je Bílá věž.

Jde to i z větší blízky.

Po schodech na vyhlídku Bílé věže, úplný inferno

i s vrátnicí.

načnutý je peklem i zvon, ale hezky.

Pokud byl pivovar ze země jako na dlaní, pak z věže je město jako na talíři.

 Na zpáteční cestě jsem noblesní muzeum zachytil zezadu. Zepředu bylo obklíčeno ohradou.

Samozřejmě Hradec má daleko víc zajímavostí a pozoruhodných míst, třeba největší sladkovodní akvárium u nás

nebo zvonkohru na kterou si může každý zahrát dle libosti.

Navštívit a poznat vše nebylo v mých silách, o mnohých místech ani nevím, ale rozhodně je mi známo, že město proslavila firma Petrof, vyrábějící královský nástroj. Foto archiv PETROF.

Ostatně to ke královskému městu sedne. Foto archiv PETROF.

I přesto že jsem leccos vynechal, odvezl jsem si zážitků na několik várek.

Předešlé fotoreportáže  DĚTENICE NA ŽIVO ANEB CHLAST A ŽRÁDLO