Přišli k nám poutníci.

Mohou jich být statisíce nebo miliony, jako do Mekky, ale taky jen pár stovek, jako u nás. I důvody cesty se mohou rozcházet.

Ti naši podnikli pouť za nákupy a zábavou.

V současný době a běžným režimu je naše náměstí plný aut.

Ovšem roku 1866 bylo po prusko-rakouský válce plný pruských vojáků, jak dokládá dobová fotografie.

Na paměť této neblahý události jsme si obsazení pruským vojskem připomněli v rámci svitavský poutě. Prušáci sice opět snesli na místní obyvatelstvo spousta požadavků, ale ne že by rabovali, jejich disciplína je všeobecně známá.

Jak říkal už Švejk, disciplína musí bejt, jinak byste lezli po stromech jako opice. Provinilec musí pykat. Nejlépe pro výstrahu veřejně.

Kdo měl mezery v pořadový přípravě, tak si přidal povinný doučovací kroužek.

Zranění byli přemístěni do lazaretu

a o svým zdravotním stavu informovali nadřízený.

Po základním ošetření někteří dostali vycházku, přesnější vynášku.

Vzdávání pocty pod velením důstojníků je základní vojenský kámen.

zvláště když se očekával sám velký Bismark.

Zdálo se, že nebyl nějak extra naladěn

a nebyl sám.

Prušácká disciplína je pověstná. Ani velký Bismark si netroufnul do jednosměrky.

Slávě přihlížela honorace,

seřazená podle výšky. Deštník se nepočítá.

Po oficialitách nastalo uvolnění a osobní volno.

Vlastně se normálně rozprchli na jarmark.

Asi proto, že tu probíhala taky módní a

a klobouková přehlídka,

včetně fotografování s trhovci.

Na dolním náměstí se vzpomínalo na Cyrila a Metoděje, kteří k nám přinesli víru, písmo a zdá se, že i zlatý ručičky,  ke kterým se od té doby přidává český.

Postavy příběhu byly velice důstojný.

K dobré náladě vyhrávala hornická kapela,

na který mě nejvíc hudebním výkonem zaujala sedící flétnistka.

Harmonikářka skupiny Nešlapeto zase celý vystoupení odstála.

Program pro děti nemůže na žádný veselici chybět.

Naučit se malinko podvádět...to se jim může v životě hodit.

Ty odvážnější se projely na kolečkovým drakovi

 a ty nejodvážnější se nechaly pokérovat.

Ale co hlavně, největšímu zájmu poutníků se těšil výměnný obchod. Jedni měli peníze, druzí zboží, a tak se vyměňovalo. Třeba typická pouťová komodita, pravý moravský česnek na sadbu

nebo pravý stříbro na krk.

U tohoto stánku ženy samozřejmě nemohly chybět.

Za nákupy se v osobním volnu vydali i Prušáci a Prušačka.

I když někteří měli peněženku sotva na pár drobných,

tak na přilepšení stravy to stačilo.

Počasí se smálo, slamáčci taky...

ani válečný době, či pouti se slunce v duši nevyhýbá

...no prostě svitavská pouť se vydařila po všech stránkách.

předešlý fotoreportáže Dobrodružství na trajektu  a  Dobrodružství na Korsice