Pohádkové slavnosti Pernštejnského panství.

Hrad Pernštejn je sám o sobě pohádkový a když se přidají parní mašinky, souboje rytířů, drak, princezna a kat, výsledek je alespoň na den pohádkově dokonalý.

VŠECHY OBRÁZKY JSOU SAMOZŘEJMĚ KLIKACÍ

Na každou slavnost je nutná doprava. Nejlépe pohádková, což může být jedině parní mašinou. V čele vlaku od Brna kouzelně čudila Rosnička.

Od Žďáru to valil Skaličák.

Docela mazec, ale na přejezdu už jel piánko nejmenší možnou rychlostí.

Posun je nádražácká dřina i rutina. Přihlížejícím se neprávem zdá, že se flákají.

Rosnička je fakt fešanda,

a to i zezadu.

Na výpomoc přijela i vysmátá Zamračená.

Veškeré dění na kolejích řídili kompetentní nadšenci, tak to má být.

Důležitý bylo, že všichni se dostali včas a bezpečně do místa konání. Zdánlivé nepohodlí bylo tentokrát atrakcí.

Vzhůru na hrad, nejlépe vlakem.

Je děsně pohádkovej a tajemnej,

ale nebylo tajemstvím, že přímo na hradě, nádvoří a zvláště pak v podhradí se děje něco velkého.

Stan tu měli rytíři, kumštýři, kejklíři, řemeslníci a Baník Ostrava.

Prvním bodem programu byl výstřel z děla. Přes veškerá upozornění si uši zacpal jen střelmistr. Jedna paní si u toho dokonce klidně pořizovala selfíčko.

Dále byly na programu byly rytířské souboje. Soupeři nejdříve pozdravili diváky,

a pak se začali shazovat ze sedel nebo

zcela nerytířsky mlátit.

Součásti turnaje byly i dovednostní disciplíny. Kdo si brnknul, vypadl ze soutěže.

Tak jasně, vždy a všude se najdou. Politické aktivisty a ekologické teroristy vynášela dobře označená pořadatelská služba.

jak to tak bývá i dnes, honorace měla vlastní tribunu.

ovšem prostý lid neni blbej a umí si najít i lepší stanoviště.

Hlavním bodem bylo vysvobození princezny ze spárů draka. Dobrá zpráva zněla, že ještě neni sežraná. Urození rytíři kupodivu nejevili o princeznu zájem, ale našel se řadový junák ze Slávie.

Vzhledem k útočné síle to byl ale zápas nerovný. Navíc kůň na draka vyplazoval nesportovně jazyk a princezna ve sluji už měla na tváři úsměv. Drak neměl nárok, zřjmě i proto, že kousal za Bohemku, a té to moc nejde.

a jak to v pohádkách bývá, statečný junák si princeznu odvezl do své sluje.

Během dne mohli návštěvníci potkat spoustu sympatických lidí, třeba kata.

Ale s ním je neradno si zadávat. Přesto se jedinci našli. V mnoha případech se pak všichni v přímém přenosu dozvěděli i hříšné a pikantní historky ze života ještě dřív, než kat nasadil palečnice.

Program slavnosti měl i další veselé ukázky a chybět nemohl ani bigboš.

Kolorit doby dokreslovaly i kupci s dobovými peněženkami u pasu a bez pinu.

O některé zboží bylo takový zájem, že ho vozili v tunách a přímo prodávali z tater.

Samozřejmě se i vařilo a

někde v jednom kole.

Ochutnávání mě bavilo, ale hlavní menu jsem si nechal do Nedvědice na osvědčenou pyramidu.

Obchod kvetl na všech frontách,

ale probojovat se na hrad

nebylo jen tak, zvlášť když se fronta ucpala u hlavního vchodu.

Všude se pohybovalo mnoho pohodových lidiček v dobových kostýmech,

i když pravda, někteří se do doby úplně trefili.

Ničemu to ale nevadilo, počasí přálo a slunce prahlo až tak, že i koně žíznili.

Při počtu návštěvníků nebylo parkování zrovna pohádkové, ale příslušníci si s tím poradili.

Den se po všech stránkách vydařil a na závěr ještě nabídl prémii cestou domů

přes Žďárské Vrchy

Na fajn akce se rádo vzpomíná a v tomto případě si průběh mohu kdykoliv příjemně připomenou doma v oblíbené restauraci.

předešlá fotoreportáž  JAK JSEM OBJEL KRKONOŠE