Podkarpatská Rus, putování ve fotografii.

Ve chvíli, kdy jsem se naučil pracovat se souborovým manažérem, vypotil jsem na některá přání tento fotografický článek. Říká se sice pozdě, ale přece.

Na hraničním přechodu pro pěší a cyklisty Malé a Velké Slemence jsme na vzdory všem varováním odbourali první předsudek. Odbavení na obou stranách trvalo dohromady půl hodiny. Ne vždy to tak bylo. Dříve se tu říkalo malý Berlín. Vesnice byla hranicí rozpůlena a rodiny zpřetrhány.

Mukačevo. Odmazali jsme další předsudek. Ano, mají tu banky, směnárny, obchody plné zboží, restaurace s jídelním lístkem, kavárky s kávou, pivnice s pivem a maroženoje.

Užgorod. I zde mají rezidence.

Takto jsme si bydleli my.

A tady se stravovali. No vzhledem k ukrajinským cenám spíš hodovali.

A měli jsme ti i s hudbou. Po zjistění místa našeho původu hráli i Vacka a Kmocha. Jen tempo bylo poněkud unylé a češina nedokonalá.

Ukrajinská kuchyně. Často vídaná stavba. Uvnitř je něco mezi ohništěm a grilem a připravuje se tam například šašlik, ukrajinské vepřo knedlo zelo. Pagodovitá střecha slouží k odvodu kouře.

Kdesi na magistrále, kterou mohou naši řidiči ukrajinským jen závidět. Vzdálenost je relativní, tolik kilometrů, kolik je Kijev uveden na tabuli je obráceným směrem..do našeho výchozího bodu v Čechách.

Jakmile ale sjedete z magistrály, všechno je jinak. I mapy jsou na nic. Je na nich nakresleno co ve skutečnosti neexistuje a obráceně. Neexistující silnice prý rozestavěli a měli v plánu dostavět Češi, ale pak se změnil majitel a mapy ponechal v domění, že to někdy dodělá.

A většinou nedodělal nebo ani nazačal.

Čilý dopravní ruch.

Velice běžná nákladní doprava.

Neni velkého rozdílu v zásobování u nás a tady. Především nápojů.

A když Vám dojdou peníze, bankomat je po ruce i v obcích. V této obci patrně vzrůstem nevynikají.

Přednost jasně daná. V úředně danou hodinu, což je vyjádřeno dopravní značkou se prováděl odvod a svod. Ráno na pastvu a večer do stáje. Ukrajinští řidiči, zastavili, kouřili a v klidu povídali. Z každého stavení u silnice se na akci někdo podílel. Stál před domem s proutkem v ruce a usměrnoval nedisciplinované krávy, pokud mu chtěly sejít na pozemek. Generální štáb přesunu se mazaně nacházel na konci pelotonu.

Romantická Podkarpatská Rus.

Neromantická Podkarpatská Rus.

Starali se o nás dobře.

Zátiší s českým pivem a koly. Často vídaná značka piva...Staropramen.

Základna. I když nevynikala architekturou, pivo měli vždy dobré a vychlazené.

Pravoslaví kdekoliv a jakkoliv.

Něco pro elektrikáře.

Náš kolega Končický tu našel i svoji vlastní obec. I když možná i rodnou.

Po celou dobu bylo na co se dívat. Naši předci tu zanechali nesmazatelnou stopu.

...a nakonec jsme se i svezli.

a zahráli kopanou...