Ještě nedávno stačilo otevřít noviny nebo zapnout televizi a vyskočil zatracovaný bývalý ministr financí. Z kopce to jde však i bez něho a klidně i 100 km. Stačí vyjet v Kroměříži a dojet do Hodonína. Neni to však žádný padák a šlapat se musí. Kromě povodní je Morava línější a výškový rozdíl samotného kanálu osmnáct metru. Pro nenáročně pohodové ježdění ideální terén. Ani náročnější nepříjdou zkrátka, odbočí vlevo do Bílých Karpat nebo vpravo do Chřibů.
Převýšení významně zvýšíte výšlapem na věž kroměřížského zámku. Navíc získáte nadhled a přehled.
K vlezlému fotografovi patří neodbytnost. Bez ní bych nemohl vstoupit na veřejnosti nepřístupný balkón a vyfotit tuto nádhera v zámecké zahradě.
Jistě uznáte, že ze země to vyfotit nešlo. Teda šlo, ale s mizerným výsledkem.
Na start je třeba, vždy se řádně posilnit. Zvlášť pokud jde prokazatelně o domácí štrůdl. Ještě byl teplý.
a pak už vzhůru...nebo spíš dolu k Moravě.
Cesta je to nenáročná a dá se jezdit i v tandemu.
Původně kanál sloužil jako závlažovací systém, až Baťa jej upravil pro lodní dopravu. Přepravoval převážně uhlí. Plavební cesta začíná v Otrokovicicích, plavební kanál ve Spytihněvi. Ve Starém Městě ústí zpět do Moravy od Veselí je veden opět samostatně. Šířka kanálu je cca 12 metrů a nejmenší hloubka 1,5 metru. Zvláštností je 13. plavebních komor.
Je to jako v životě. Jednou jste dole
jednou nahoře
a třeba na správné vlně...i se šmírujícím fotografem v rohu.
A kdo má rád zájezdy ROH...neni problém.
Dohromady...skoro symbióza.
Ještě větší zvláštností je, že ve Vnorovech kanál křižuje řeku Moravu a přes její proud byly lodě z jedné strany na druhou přetahovány vrátkem. Od tohoto míst tvoří řeka meandry a cyklistům a motorovým lodím je nepřístupná. Lze ji pouze sjet na kanoi.
Jenže to neni jen tak
potíže s kmeny mají i domorodé kmeny.
Otrokovice, typicky baťovská architektura v novém provedení.
V Uherském Hradišti stojí mnoho zajímavých staveb. Třeba synagoga
nebo tento blíže neurčený objekt
s příslušným zařízením.
Na hlavním náměstí zrovna probíhal kulturně sportovní program. Jako hřiště sloužilo větší pískoviště.
Boje byly neúprosné a
diváci u vytržení.
Přijeli různými dopravními prostředky,
bez rozdílu věku.
S Uherským Hradištěm sousedí Staré Město u Uherského Hradiště, které se právem chlubí největší bonsai zahradou minimálně u nás. (viz dole v souvisejících článcích samostatná fotoreportáž z dřívější návštěvy bonsai zahrady).
Hned vedle si staví kostel betonové lobby.
Stačí ale popojet kousek do Velehradu a objevíte kostel mnohem krásnější a slavnější. Z pohledu datumu naší návštěvy tam byl včera Zeman a všichni významní, chudí a hubení XXXL preláti.
Právě tu probíhala pouť, pod patronací těch nejvyšších instancí. Kšeft je kšeft platí nahoře i dole.
Na Uherské Hradiště z druhé strany navazují Kunovice a hned na hranicích letecké muzeum. Neni jen tak vyfotit exponáty, aby se vešly na snímek,
a tak na moje přání zdemontovali křídla.
Slavný Delfín L-29 A
Pro zkrácení vzdáleností cykloturisté často vyžívají služeb místního letiště.
No nic, šlapeme dál. Buchlovice. Nádherný zámek.
Z parkoviště jen pár metrů.
S nádhernou zahradou k tomu.
Do prostředí místní galerie se tento exponát sice moc nehodil, ale i tak potěšil.
Naopak v Bojkovicích je zámek ukryt v lesích a jeho návštěva předpokládá fyzickou zdatnost.
Uherský Brod a muzeum Jana Ámose Komenského. Nezdálo se, že by bylo extrémně navštěvované, ale možná to bylo jen tím vedrem nebo už jsou všichni učitelé dostatečně vzdělaní.
Cyklistika je náročná záležitost, často máte nohy jako ze železa
a tak jsme dodržovali veškerá doporučení a dopravní značení.
Pokud je stáčecí zařízení zjevně v pořádku a hospodský se stará, nepohrdneme žádným občerstvením.
Do Strážnice jsme sice přijeli týden po vyhlášených slavnostech, ale to neznamená, že nebylo kam se podívat. Třeba na zámek
nebo do skanzenu.
Zrovna tu probíhala svatba.
Jezdili jsme v kraji vína, a tak na Baťův kanál často navazují vinařské stezky,
i když k některým je cesta velice strastiplná.
O to více nás překvapilo toto sdělení
asi to s tím vínem nebude tak horký.
ono málo co bývá černobílé. Viď Jessi.
Baťův kanál ještě jednou
