ODS prohrála volby, dobře jí tak. Neuměla vysvětlit ani to málo smysluplného, co vymyslela. Kabaretní vystoupení Dua Naked Head na to zjevně nestačila. Naštěstí na kariéru myšlenkově sterilních a manažersky neškodných volebních vůdců ODS k personální obměně nedošlo.
A možná i k naší, lepší stejně nemají. O pocitu vlastní zodpovědnosti nelze ani hovořit. Postačí poučení z krizového vývoje.
ČSSD vyhrála volby. Dobře jí tak. Předvedla kabinetní ukázku toho, o co politikům u nás jde. Nikoliv o blaho občana, ale o moc a tím zajištění svých spolustraníků, kamarádů a příbuzných, alespoň do voleb příštích.
Jediným tématem byla glorifikace třicetikorunového poplatku. Až jsem si pohrál s představou, že jiných problémů už u nás není. Nemyslím, že třicetikoruna investovaná do zdravotnictví je přinejmenším pro produktivního člověka finanční zátěž, hodná víc než kolektivnímu odmítnutí u piva, i když u lékárenské aplikace bych už námitky našel. Marně si lámu hlavu nad tím, proč lidumilům z ČSSD unikla kauza nemocenských dávek.
Pokud budu mít potřebu a nutnost navštívit lékaře, poplatek ve výši jednoho piva získám zpět minimálně tím, že po dobu nemoci na pivo chodit nebudu, ale být 14 dnů doma zadarmo a navíc po 14 dnech nemoci jít poníženě osobně zažádat OSSZ o příspěvek v nemoci, to je už poněkud odrostlejší káva. Ne každý, pane Nečasi, má dobré časy. Mnozí pociťují na vlastní kůži, co to je minimální mzda a ne každý s nadšením přesunuje polovinu dovolené do marodících rezerv. Když pominu to, k čemu dovolená má sloužit.
Budiž, vymyslel jste to třeba i v dobré víře, ale je s podivem, že tak bystrý člověk jako doktor Rath neprohlédl, co je pro zúčastněné větší problém a hlavně finanční zátěž. Jenže v boji o moc nejde ani tak prohlédnout, ale dostat se k ní za každou cenu a s kýmkoliv, čehož je pan doktor kabinetní ukázkou. Od prohlášení, že si nedovede představit pacienta bez finanční spoluúčasti, až pro neohroženého bojovníka za zrušení poplatků. A pak, k moci je třeba získat hlasy a na třicetikorunu uslyší mnohem více voličů než na nemocenské dávky. Každý prostředek a každá strana je dobrá.
Připomínat, že všichni jsme si rovni, ale někteří ještě rovnější, už v našich krajích nemá smysl. Je to historický fakt, tak proč se pozastavovat nad tím, že poslanců se žádné finanční omezení v době nemoci netýká.
Každopádně pokud stojí volební vítězství 30 korun, tak levněji ho už stěží někdo někdy pořídí.
