Od zámku k zámku až do Dětenic.

Dětenice se proslavily zámkem, pivovarem a středověkou krčmou s dobovými mravy a zvyky. S nikým se tu nemazlí jako v Hiltonu ani s češtinou, a tak učitelé češtiny, slušňáci a puritáni padají do kolen a následně do mdlob.

VŠECHNY OBRÁZKY JSOU KLIKACÍ

Cestou jsem trošku mapoval. Hlavně zámky. U nás ve Svitavách žádný neni, ale máme zase park plný azalek a rododendronů.

První zámkové zastavení mám za humny. Zámek v Litomyšli byl darovaný z lásky.

Kuňku zná každý, ale neni úplně jistý,

zda každý ví o noblesním zámku v nedalekých Pardubicích.

Hradec Králové je jediné velké město na světě, které umím projet bez dopravních potíží a ještě se ohlížet. V tomto případě k soutoku Labe a Orlice.

Ve Všestarech se v archeoparku ocitnete v pravěku a zjistíte,

že skleničky se do sekretáře vystavují od pravěku.

Jedno neveselé zastavení. Chlum a památník s názvem Baterie mrtvých. V těchto místech si roku 1866 Prusové a Rakušané vyřizovali mocenské účty a doplatili na to samozřejmě jen obyčejní vojáci.

O kousek dál, místo zvané U Žižkova stolu. Zde prý roku 1423 husitská celebrita se svoji družinou poobědvala. Pro nerušené občerstvení dokonalé místo. Do všech stran je vidět daleko i široko. O něco později jsem tu posvačil.

Konec válčení a zpět k hlavnímu tématu. Tak schválně, který z těchto zámků znáte. Dolní Přím postavili jezuité z Hradce. V současné době se tu bydlí a obecně úřaduje.

Zde bych nachytal snad jen špičkové neznalce.

Nechanice, restaurace U Ságnerů. Kdyby někdo opět tápal, jedná se o ledvinky na cibulce. Pro děti tu mají muzeum hraček, kolotoč a králikárnu.

Průjezd Novým Bydžovem a nad městem

 zámek Sloupno. Patří obci a zpřístupněn je pouze u příležitosti výstav.

Parádně vymazlené Chotělice.

V současné době ústav sociální péče.

Kopidlno s žebříkem. Už jenom vstupem do zahrady zahradnické školy jsem se dopustil trestného činu.

Hlušice, sídlo Střední školy technické a řemeslné.

Jičíněves, soukromý objekt rodiny Šliků. Mají to i na zvonku.

Sobčice, soukromý majetek jednoho  pána z Prahy. Jezdí na zámek o víkendu jako jiní na chalupu.

Tuř, soukromý majetek za účelem pořádání svateb a oslav.

Tak vlastivědu máme za sebou. Místní vědí, že tento indikátor věstí nedaleké

Dětenice.

A pak vše začalo hned zostra, jak je tu zvykem. Na otázku zda tu budu chrápat jsem v krčmě odpověděl...o tom ani nedejchej, a tak mně báječná recepční předala

klíč od pokoje

Prach a únavu smyla rychlá sprcha a hurá

do víru večera. První byla exkurze v pivovaru. Jak jinak.

Zde se návštěvník dozví, že pivu holdovali už Egypťané,

a že migrující Češi se na svoji cestu za lepším vyzbrojili lahváčema. Od té doby do české kotliny nikoho nepřijímáme.

V stylové středověké krčmě se na úvod používá věta...

...dáš si něco k žrádlu nebo budeš jen chlastat?...Tehdejší služby se nezapřou.

Pro mě platila druhá věta. O žrádlo bylo postaráno u večerního programu. Tančilo se při něm na třech stage, jak se dnes říká jevištím a

tanečnice byly opravdu famózní.

Někoho se dění dotklo jen plíživě, ale zase byl předmětem obdivu a pozornosti.

Ve skutečnosti na sebe vše akčně a plynule navazovalo.

Ve chvilce osvěty promluvila k hříšníkům, to jest ke všem zúčastněným, morální autorita a někteří si z proslovu pořizovali záznam,

ale největší úspěch sklidila poprava.

Veškeré dění se odehrávalo stylově pouze za plamenů svíček a

po celou dobu bylo co chlastat

a žrát.

Ani ráno nezačalo špatně.

Pro zbytek snídaně bylo třeba sáhnout do studny.

Pak už zbyla jen prohlídka zámku na okolo

včetně pohledu z balkonu do zahrady

a zevnitř.

Třeba lovecký salónek, který je proslavený veverkou s jedním uchem. Zde pánové řešili co kdo ulovil.

Nebo dámský salónek, kde dámy řešily to samé.

Pokud se jedná o ouředně potvrzený úlovek, tak zde umí uspořádat báječnou svatbu.

To je pro tentokrát vše. Tak rychle do sedel a

nejkratší cestou domů.

další fotoreportáž LITOMYŠL LÁZNĚ DUCHA