O tom, jak se do Poličky sjelo tisíc motorek.

Motorkářů bylo ještě víc, protože mezi ně patří i batůžky, co sedí za řidičem, a když připočtu diváky, pak bylo všech ještě víc. A tak si všichni, díky šikovným pořadatelům, mohli užívat krásný, slunný, motorkářský den a bylo to

VŠECHNY FOTKY JSOU MOJE A KLIKACÍ

parádní motokářské podívání na zaplněné náměstí,

ale začnu od začátku. Polička je město, co má jedno z nejzachovanějších hradeb u nás.

Mnozí by také přidali, že se tu narodil Bohuslav Martinů. Právě v té věži v pozadí. Mimochodem, toto příjmení je tu velmi frekventované.

Uprostřed náměstí stojí radnice,

kterou v tento slunečný den obklíčili motorkáři.

Motorkáři se sjížděli ze všech stran, jestli někdo se hned na poprvé na náměstí netrefil,

nakonec se to podařilo všem. Jen při vjezdu se muselo dávat pozor, protože ulička je úzká a muselo se k tomu kličkovat mezi plechovkami, teda pardon, auty.

Přijíždělo se ve skupinách,

ale i samostatně

bez batůžku, tedy spolujezdce.

A také ve dvou na jednom stroji

případně ve dvou každý na svém stroji.

No a pak se všichni napáskovali.

kontrolní otázka, pač jsou všichni zahaleni a v přilbě, jak poznáte, že na batůžku sedí žena? No dobře, podle copu.

a když ho nemá?

Samozřejmě copatou poznáte podle posedu i při solo jízdě.

Přijížděly i stroje naší výroby, které už jsou seniory, i když vozí juniory.

Pro juniory byl vymyšlen kdysi tento stroj, neboli fichtl, kozí dech, pincek a já nevím jak všechno se mu říkalo.

Pérák je také senior, ale zrovna tak pojem.

s pumpičkou ve výbavě tupl.

Tenhle ale senior rozhodně není.

a zde senioři a ještě s přívěsným zařízením

Pojďme se podívat do placu, co všechno ještě přijelo.

No co, to je taky motorka, minimálně má aspoň motorkový motor a lidových názvů tolik, jako žádný jiný stroj. Ostatně fotoreportáž z báječného srazu velorexů už chystám.

a pak že motorka nemá oči, dokonce je má vzadu a hned celý obličej.

Mrkněme taky, kdo všechno přijel.

Součástí srazu byly celkem čtyři události, z nichž tři jsou běžné.

Panebože to je motorek.

Ale i tak pan farář k nám promluvil teplého slova a následně trpělivě požehnal nám i motorkám.

To byla ta první, celkem běžná událost. Druhou byla spanilá jízda. Na ní ale bylo třeba se připravit a seřadit, což při takovém množství strojů není jen tak. První jely čtyřkolky

a následně se řadili ostatní.

byl to trošku mumraj

a bylo třeba se nerozptylovat.

Spanilá jízda vedla krásnou krajinou jarních Žďárských vrchů.

A taky v Novém Jimramově kolem chaloupky s kadibudkou.

konečná byla na zelené louce v Pomezí, kde byla třetí, zase celkem běžná, součást programu, vystoupení motorkářského mága. V tomto případě Jakuba Kykala aneb co všechno se dá dělat s motorkou.

Na kaskadérské kousky je třeba se pekelně soustředit,

zvlášť když po dvou je to moc.

V půlce programu vybídnul diváky, kdo by si chtěl nějaký ten kousek zkusit a skutečně se našla odvážná děva

 a vytvořili spolu taneční dvojici, jak se říká v krasobruslení.

No a pak pořádně přitopili pod kotel

 a předvedli několik krasomotorkových figur,

zvláště pak tuto. Teda podle toho z jakého úhlu se to vezme.

Všechno jednou končí a tímto vystoupením vlastně i celý sraz,

a tak jsme se rozjeli domů

Úplně bych zapomněl na čtvrtou, zcela neobvyklou událost a pro tuto dvojici zcela zásadní, protože jeden motorkář, požádal jednu motorkářku o ruku, a to před celou nastoupenou motorkovou společností.

No není to hezký?

PŘEDEŠLÁ FOTOREPORTÁŽ LÁZNĚ DUCHA V LITOMYŠLI