O tom, jak jsem v Albánii navštívil hlavní město Tiranu.

Na začátku 20 století byla Tirana bezvýznamné sídlo s cca 20 000 obyvateli. Od roku 1920 hlavní město, prudce se rozvíjející za všech režimů. V současnosti má  cca 800 000 obyvatel a potýká se především s těžkou ekologickou zátěží.

VŠECHNY OBRÁZKY JSOU KLIKACÍ

Mým oblíbeným pořadem jsou letecké katastrofy. Odbavovaní byl stresující pohled,

ale nahoře to už bylo děsně romantický.

Při každé návštěvě je vhodné navštívit hlavní město hostitelského státu.

My máme na koni svatého Václava, Albánci národního hrdinu Skanderbega,

který takto hledí na ústřední náměstí.

Pro nás středoevropany, co jsme zvyklí na minimálmě historický střed, trochu zvláštní pohled na vydlážděnou plochu o rozměru několika stadionů

s kolotočem.

Ovšem sympatické je, že z části trvale pod vodou, což je pro nohy osvěžující

Ani žádný extra ruch tam nevládne, snad kromě stavebního na opravě mešity.

Pohled z hodinové věže také prozradil, že některé domy zdobí na střeše parky.

...z čista jasna se po zmíněném náměstí před operou prohnala motorka,

čímž se dostávám k místním dopravním zvyklostem. Osmisettisícové město nemá tramvaje ani trolejbusy, a tak všichni jezdí autem a smog je jednou z hlavních ekologických zátěží města. Český řidič ani netuší co je dopravní chaos. Každý větší kruháč hlídá policajt a podle potřeby do něj vstupuje a určuje přednost. Co se týče semaforů, tak příslušným světlem svítí i stojan, včetně času,

a tak se chodí, třeba napříč křižovatkou

a jezdí jak se dá. Bez přilby a s mobilem na uchu, to už je machrovinka.

Průměrný plat je v Albánii prý 400 Éček, ale pro zlatou mládež to neplatí. Klidně si udělá spanilou jízdu hlavní třídou, která vede

k náměstí slavné Albánky, Matky Terezy. V čele náměstí je polytechnický institut.

po jeho levé straně se staví fotbalový stadion.

Socha Matky Terezy tu chybí. Je přemístěna před letiště, které také nese její jméno.

Jen o kousek níž je presidentský palác. Albánci posunuli demokracii zase o kousek dál. Jejich současný president má i svoji politickou stranu.

Když jsem u institucí...ministerstvo vnitra.

Také Albánie si prošla komunistickou érou. Pod touto budovou byl kryt pro vyvolené soudruhy. Dnes je tam něco na způsob muzea totality.

Ve špehování svých obyvatel měla místní STB pozoruhodné výsledky. Třeba koště, na jehož konci bylo odposlouchávací zařízení...kdo by věnoval pozornost uklizečce.

Na této fotce je zajímavý autobus vzadu.

Východ pro návštěvníky muzea je v těchto místech,

V roce 2014 se s mučedníky komunismu sešel při svoji návštěvě papež František.

Za jeho bustou je galerie umění.

O místní folklor neni v ulicích Tirany nouze,

stejně jako o kavárny či kavárničky. S pivnicemi je to horší. O hodně horší.

a s něčím zase o hodně lepší.

Albánci berou a chápou Tiranu jako nové město a další stavby k tomu v centru přibývají,

a tak je město jedno velký panelový sídliště, ale

má i svoje uličky a zákoutí.

Jestli v Albánii něco chybí, tak revizní technik elektrických rozvodů. Českého by zde, s prominutím, jeblo.

Nový je i pravoslavný kostel,

i když se už uvnitř opravuje,

což nahoře berou s mírnou nelibostí.

Obyvatelstvo tu holduje zdravému životnímu stylu a tím dožívá vysokého věku.

Tak příště zase na kus řeči a nashledanou nebo...lamtumirë.

předešlá fotoreportáž  VETERÁNI, PASTVA PRO OČI.