O tom, jak jsem lapnul, léčil a vyléčil vlka.

Limity cyklistů jsou různé. Počet kilometrů, převýšení, počasí. Do úplného výčtu patří i vlk. Poučka, že se nejlépe vyžene, když se běží přímo, pak prudce uhne, aby pokračoval přímým směrem, je nic neřešící pověra. Vlk se dá sice

dobře ustát, ale mizerně usedět, což pro cyklistu platí dvojnásob. Když přiběhl hned první den, bylo třeba hledat racionální řešení. Vždyť cykloputování sotva začalo. Jako zásadní se ukázalo zoptimalizovat posed pro komunikaci se sedlem.

Po spatření nápisu Soukromá gynekologická ordinace, zaplesalo nejen moje srdce a vkročil jsem na jisto do míst, kam patrně nikdy nevstoupil pacient opačného pohlaví. O to mrazivější zněla následná sprcha. Prý pacientky si nosí svoje. To dá nakonec rozum, přece jim nebudou platit vložky. Po odjezdu zklamané skupiny se za okny ještě dlouho vlnily záclony. O nedaleké hospodě nemluvě.

 V lékárně přišla další sprcha. Tampony by řešily maximálně tak lehkou úplavici. Zbývala poslední šance, prodejna našich pilných spoluobčanů. Sláva, jednotlivě sice neprodávali, ale balení po 10 kusech se zdálo adekvátní počtu naplánovaných etap. To ale problém pouze oddálilo, a tak ve vzduchu už poletovalo radikální řešení, na které se už všichni těšili, i když každý z jiných důvodů.

Operačním sálem se stal pokoj na penzionu. Když se otevřely dveře, vstoupila delegace římských senátorů. Všichni měli přes jedno rameno prostěradlo. Až koupací čepice prozradily, že ve vší vážnosti vstoupilo konsorcium lékařů, v čele s hlavním chirurgem.

Jako anestetikum se všem podávala slivovice, pacientovi byl navíc ordinován dětský zásyp Aviril. Při jeho aplikaci se operační sál zahalil do mlhy. Jen tlumené hlasy prozrazovaly přítomnost konzultujících lékařů. Po několika větách jsem si raději zacpal uši. Když mlha opadla, přišel na řadu samotný zákrok, spočívající v aplikaci druhé dávky vychlazené slivovice. Příkladně stékala podle fyzikálních zákonů soutěskou a kudy tekla, tudy léčila. Až do jistého okamžiku, což otupila třetí slivovice. Pokud se dnes uvažuje o třetím kole očkování, tak my jsme tuto blahodárnou frekvenci objevili už dávno.

Ráno byl stav pacienta vyhodnocen jako více než optimistický. A skutečně, nevím, jak to vlk udělal, ale prostě utekl a celou cyklotour se už neukázal. K propuštění nebyl potřeba ani revers pacienta.

Dále vše už probíhalo bez komplikací, což dalo zapomenout na zbylé vložky, uložené operativně v příručním zavazadle kamaráda. Vlastně ani nevím, jestli mu je manželka našla. Buď to statečně zamlčel anebo si vytrpěl svoje.

Pokud se vám vyprávění zdá morbidní, až solidnosti a důstojnosti blogu nehodné, může být. To ale nemění nic na tom, že tento příběh skutečně stal, na což mám svědky v podobě lékařského týmu a zážitku na celý život a možná ještě dýl.

Jako každý příběh, má i tento poučení. Slivovici neotevřeme do posledního dne, protože vlk nikdy nespí.

Další povídání JAK JSEM I S MOTORKOU ULEHL