Kolečkama jen dolu. Takto si motorkáři vzájemně přejí, ale když aktivně zapojí svoje špatné vlastnosti, jde to i obráceně. Můžeme nadávat na nepřízeň osudu, zoufat si, že je k nám život nemilostrdnej, podezřívat sousedy, ale za
svoje maléry si můžeme většinou sami, což je i případ tohoto příběhu. Přitom na začátku složité operace byl docela malinkatý klíček.
Na bučovickém náměstí stačilo pět metrů a už jsme se všichni zúčastnění váleli. Někteří kolemjdoucí smíchy a lovili po kapsách drobný, ale přesto se našli soucítící a pomohli motorku postavit na gumy. Aby se příběh stal úsměvným, byla splněna základní podmínka. Nikomu se nic nestalo. Odřený padací rám? Ten je právě od toho, aby se při pádu odřel místo nohou.
I nezletilý koloběžkař ví, že se zamčenými řídítky se rozjíždět nemá. Kdo tvrdí, že nedá, nemá moji zkušenost. Ještě v poloze ležmo mi to okamžitě docvaklo. No nic, vstanu, odemknu zámek a jede se dál. Jenže ouha, zámek se rozsypal a zamykání si mohlo zamknout kdy chtělo, což by mělo při jízdě fatální následky. Jak málo stačí...
Čekání na asistenční službu vyplnila návštěva místního zámku s famózní kašnou a tři vrstvy zmrzliny v pořadí, jogurtová, čokoládová a vanilková. Aby tato kombinace dala dostatečně zapomenout na předešlou událost, musí se dodržet pořadí kopečků.
Oznámení řidiče, že ještě nepřevážel motorku, zastavilo krvácení lehké odřeniny. Společně se mnou totiž ztuhly i krevní destičky. Naopak trávení se ještě víc zrychlilo. Po naklopené plošině jsem sice vyjel, ale se zabrzděnou motorkou zase sjel. Nebo spíš s hrůzou sklouzal. Bezpečně to vyřešil až naviják. Finále příběhu ale přišlo až po padesáti kilometrech, kdy po motorce klekl i odtah.
A tak jsme čekali dva.
Během čekání řidič vytelefonoval manévry neuvěřitelných rozměrů. Posuďte sami. Přijede ještě větší odtah (dále jen VO), naloží MO, a takto v symbióze přijedou před náš dům. Zde MO sjede z VO, nacouvá zezadu k MO a motorka se přetlačí po ližinách na VO. Ten popojede a po funkční plošině VO pak motorka konečně sjede. Na závěr se oba odtahy opět naloží v jeden, čímž bude celá akce slavnostně ukončena připraveným šampáněm. Tajně jsem doufal, že se akce nedonese do NOVY a majitelem dokumentace budu výhradně já.
Příjezd se nedal časově určit, a tak nás povolaný syn odvezl čekat domů. Cestou se mu kousla brzda. Čekání bylo nekonečné. Od neustálého vyhlížení mě vysvobodila sousedova rybářská židlička se slibem, že s ním někdy půjdu na ryby. Jenže jaké bylo zklamání moje i pozvaných hostů, když MO přijel sám. Bohužel do celého procesu byla nešťastně zahrnuta i pojízdná dílna, která MO opravila.
Uznejte, že jsem se těšil právem a zrovna tak byl zklamán. Ale i tak se jednalo o velkou akci, hodnou trvalého zapamatování. A to byl na začátku jeden malinkatý
...a moje blb.st.
předešlá fotoreportáž VRBĚTICE A MUNICE
