Nevadí mi muzikanti, Vietnamci, Ukrajinci..Jaký já jsem to rasista?

V kapele jsem hrál se skvělými rómskými muzikanty. Jeden z nich nade všemi vynikal nevšedním způsobem. Nikdy neřekl sprosté slovo. Na základní škole jsme seděl se spolužačkou rozdílné barvy pleti. Učila se lépe než já a byla moc hezká. Jednou jsme měli za fotbalovou brankou rande.

Obdivuji Vietnamce. Především jejich pracovitost, kdy jeden den nakládají zboží a jedou kamsi postavit svůj stánek, aby to další den s neúprosnou pravidelností zopakovali. U jiných tuto vlastnost zcela postrádám. Ti starší jsou většinou bez vzdělání, naopak o vzdělání svých dětí vzorně dbají.

Ukrajinci vstávají ještě dříve a chodí z práce ještě později, aby za nízký plat celý den házeli lopatou a oháněli se krompáčem, a to málo co jim zbude posílali domů rodinám. Často dokopu, co jiní už nestihli, protože zrovna byla výplata.

Nikdy jsem nepřekroutil, že omítku mi poškrabal výrostek z rodiny místní honorace a noční sběrači jahod byla dobře organizovaná skupina sofistikovaných zlodějů.

Přes dům bydlela rodina, které základní hygienické návyky nic neříkaly, což jsme často pocítili, hlavně v létě. Občasné postěžování mezi sousedy a úřadu patřilo k zdejšímu, nic neřešícímu koloritu.

Někdy napíšu blog s myšlenkou, že se mi nelíbí privilegování jedná skupiny obyvatel před druhou, včetně hmotného zajištění notoricky nepracujících, formou různých podpor.

Když mám večer potkat skupinu rozjařených mladíků, raději se jim vyhnu, místo abych s nimi diskutoval o rasové nesnášenlivosti.

V Mostě na vojně jsem ze zvědavosti navštívil Chánov jenom jednou. (Jak pravil jeden spolubojovník...příště z důvodů vlastní bezpečnosti jedině s plně vyzbrojenou rotou. Pozorný cenzor jistě zaznamenal, že neměl na mysli jednotku zásahovou).

Při svých cestách na Ukrajinu se na Slovensku pravidelně vyhýbáme jednomu domu, kde i předškolní děti hází kameny po kolemjedoucích, za uznalého smíchu rodičů, či příbuzných.

Přes město Gyor v Maďarku jsem stanovil světový rekord při jízdě na mokrých kočičích hlavách.

Nařízení EU a doporučením humanitárních organizací se směji, protože ze svých klimatizovaných kanceláří o nás vědí zhruba to samé, jako já o pěstování melounů za polárním kruhem.

Jezdím v kůži na černé motorce, protože to je svobodný styl života a jezdím na kole Dominátor barvy třešní, aniž bych tím vyjadřoval politický názor.

Nikdy jsem se nezúčastnil žádné demonstrace, kromě povinného prvního máje.

No řekněte...jaký jsem to rasista? Vždyť nedělám nic více, než se dívám kolem sebe, a to ještě zakázané nebylo. Někdy mi to spíš připadá, že rasistu ze mě kdosi cíleně vychovává. Tak proč nahoře nevidí a neslyší a dole to máme obráceně?

PS: Pokud někdo bude požadovat doložení výše uvedeného, tak link jsou moje vlastní zkušenosti.