Motorky, auta, lokomotivy a panenky.

Nejlépe se motorka nebo auto fotí v klidovém stavu na parkovišti, daleko široko neni jiný objekt a nepere zrovna polední slunce. Pokud neni vyhnutí, pak je každý pokus dobrý, i když ne zrovna do kalendáře.

Obrázky označené KLIKNI se po kliknutí otevřou ve lepším rozlišení.

Slunečný den je k návštěvě hradů přímo stvořený. Tento zná každý. Ovšem kdo vyhledává spíše stín,

tak může přímo pod Křivoklátem navštívit motomuzeum, patrně s nejucelenější sbírkou značek Jawa  a ČZ. Dojet tam lze jakkoliv,

 a pak už jen obcházet a koukat.

Cpát se s foťákem mezi je přímo zakázaný, ale občas se podaří  samostatnýho fešáka zastihnout.

Nebo hned celou ucelenou skupinu, třeba skútrů nebo

vozítek pro invalidy. Velorex samozřejmě nemůže chybět.

Když neni místo, stroj se může pověsit...kdo by neznal písničku o bíle Jawě.

Na ježdění je však potřeba škola, v tomto případě motoškola na upravené Jawě 175 speciál.

Zkušený řidič  pak může jezdit plochou dráhu...a třeba i na ledě, když jsou koně dostatečně okovaný.

Ale bylo by chybou se domnívat, že Jawa jsou jen motorky.

Tím se plynule dostáváme k autům. Přesněji k retroautomuzeu ve Strnadicích, které leží mezi Benešovem a Sedlčany. Nápis na budově, která dříve sloužila živočišné výrobě, zní jasně.

 Autem Minor a vedle Škodou 1101 prohlídka začíná.

Osobně toto auto považuju za jedno z nejkrásnějších aut značky Škoda. V provedení kabriolet...elegance sama. Fotka je z muzea v Mladé Boleslavi.

Tak jasně felda to samý...o tom žádná.

Ostatně spousta škodovek této řady stále jezdí i v běžném provozu.

Podobné koráby v muzeu spatřit nelze, ty jsou mapovány v tomto fotoblogu

Muzeum má jiné zaměření, takový socialistický retro. Vystavený exponáty jsou vyrobeny v letech 1948-1989.

Třeba Warťas a Moskál.

Nebo Volha, rozhodně důstojnost a elegance ji nechybí.

Tato je focená při našich ukrajinských cestách v městě Chusť,

 o pár hodin později už vyváděla se svatebčany ve středu města. Viz ukrajinská fotoreportáž.

No a pak si pamatujeme Traboše...řekněme...praktický vozy.

Oddělení žigulíků. Ještě stále jezdí po silnicích a nikoliv jako veteráni.

Dvanácettrojky jsou už spíše jen exponáty.

Mnoho vozů v hale na svoji slávu teprve čeká.

Ale mám i náklaďáky...tento stojí jen tak ve Žďáru nad Sázavou.

Když je velký vedro, stín vyhledává každý,

a tak šup zpátky na Křivoklát, virtuálně je to hned. Jen o pár kilometrů severozápadně, v obci Pavlíkov, je další motomuzeum, se specializací na unikáty. Jak praví slogan, to neni muzeum, ale klenotnice. Už jen poutač s ptačím hnízdem nelze minout.

Tak třeba motorka upletená z proutí

a nebo stroj s dieselovým motorem. Že je nastartovaný je trošku vidět, ale mnohem víc bylo slyšet,

ale žádný problém s ph, čerpací stanice je o patro níž.

Když jsou prostory silně omezený, je třeba dbát na úsporný umístění exponátů, zvláště když jich je hodně...Medvědi sedí na motorce, která skutečně ve známém filmu jezdila.

No a co třeba motorka objednaná přímo papežem pro vatikánskou gardu. Bylo jich vyrobeno 14 a historie kontraktu je dodnes záhadou. Stroj je to však excelentně noblesní. Smetanově bílá barva, místo chromování...zlacení, včetně výpletů kol.

Nebo ucelená sbírka Ogarů ve všech možných barvách.

Na některé stroje stačí jen nasednout.

Když je málo místa, fotit zvlášť jednotlivé exponáty nelze, ale i sestava je neméně zajímavá.

Jenže kdyby jen to...v podkroví je další expozice. Té zase vládne žena...Co má taky dělat, když chlap věčně někde rauzuje na motorce nebo montuje v dílně.

Ona celá expozice neni pouze o motorkách, ale v přízemí o všem možným. Zajímavý, co vše jsem poznával.

Lužná u Rakovníka je na dostřel. I s malou zastávkou jste tam za chvilku.

Jen málo tatínků neví o co zde kráčí. Mohlo by se zdát, že  Němka zavazí v rozhledu, ale

stačí obchvat a za ní se skrývá Velký Bejček,

Všudybylka

a Ušatá.

A to ještě vykukuje Kačena

a rozpůlený Albatros. Tendr má jinde, jinak by se do rotundy nevešel.

Zvláště malý lokomotivy, jako Kafemlejnek, jsou děsně roztomilý a usměvavý.

To Čmelák je spíš starý bručoun.

Sergej? Ani nemluvím.

Velké lokotky jsou někdy zase moc důležitý, jako zde v čele vlaku Hrboun, který právě přivezl z Rakouska hosty na velkou železniční slávu do Břeclavi.

Než se však lokomotiva stane fešandou, je za tím mnoho a ještě víc práce.

Koukalo by se koukalo, ale cesta domů se odložit nedala, tak jsem alespoň zvolil tu nejlepší možnou přepravu,

abych si nemusel dávat pozor.

MEKNĚTE TÉMATICKY TAKY NA VETERÁNI NA ZELENÉ LOUCE