Labe, Vltava, pivo, víno, kolo a foťák. To soutok přímo nabízí.

Stejně jako se vracíme do míst, která nám přirostla, lákají nás místa dosud neprobádaná. Je mi důvěrně známý soutok Svitavy a Svratky v povědomí mám soutok Dyje s Moravou, Berounky s Vltavou a mnoho dalších, ten základní mi však stále chyběl. Nejdříve jsem našel  základní informace...Vltava pramení jako Černý potok na Šumavě. Od ústí Vydřího potoka se nazývá Teplá, do ní se vlévá Travnatá a v místech kde přibere vody Studené už nese pouze název Vltava. Labe pramení v Krkonoších v místech zvaných Labská Louka ve výšce 1384 metrů. Kde se potkají nevíme ani tak ze zeměpisu, jako z lidové písničky. Naše pedály proto mířily do Mělníku.

Už začátek byl dramatický, někdy jsme se vešli  jen tak tak,

ale nekonec všechno dopadlo dobře. Odstavili jsme příves na kola a mohli vyrazit.

Sotva jsme však ušlápli pár kilometrů, pedály se zastavily. U stromu zamilovaných to ani jinak nešlo. Nevím proč se tak nazývá,

asi proto, že uvnitř roste strom druhý.

Pivo je národní nápoj, ale byli jsme v kraji českého vína, a tak minimálně zátiší na první zastávce bylo stylové.

jen asistent fotografa pracoval v poněkud stížených podmínkách.

Ale žádné zdržování. Naskočili jsme na kola a nejkratší cestou pokračovali vstříc dalším zážitkům a panoramatům,

dokud se nám neotevřelo jedno z nich. Hrad Kokořín.

a nezavřelo na nádvoří.

Další cestu jsme vedli údolím, kolem přírodního úkazu zvaného Pokličky

a kolem obydlí oku lahodícím. Podle kapky na střeše lze snadno usoudit, že počasí nám zrovna nepřálo.

Ne však každá oku lahodila.

Povodoměr na Labi ukázal, co dovede voda. Poslední záznam z roku 2002 je skryt hned pod stříškou a k názornosti postačí, že na žluté budově vzadu sahala voda pod střechu.

Kdo nebyl na Řípu neni Čech. Jen nevím, co z něho Praotec viděl. Patrně tam kdysi nebyly stromy a nebo se jen pohádal s Lechem a nechtěl už jít dál. Nás zaskočila nízká oblačnost a opět...déšť. Nic méně jsem usoudil, že strdí jsou slunečnice.

Ale i když lilo jako z konve, cestou, která nezná vrstevnice jsme se doplahočili až nahoru, čehož předkládám důkaz.

Kdo neviděl zámek v Roudnice nad Labem, udělal chybu.

Pokud byl pro Praotce základnou Říp, my jsme zvolili Mělník.

Hotel Zlatý Beránek, známý z filmů o básnících, poněkud povadl.

Nejznámější je tento pohled. Zhora je krásný výhled na soutok Labe a...plavebního kanálu Vltavy. Řeka se do Labe vlévá kousíček vlevo, což je z terasy zakryto vinohradem.

Teto pohled z terasy prozradí, že mluvím pravdu. V dálce je vidět plavební komora zmíněného kanálu,

kde jsme stáli nad věcí.

Pravý trojsoutok je tento. Zleva Labe, Vltava a plavební kanál Vltavy.

Vzhledem k rozmnožení piraňě je tu koupání zakázáno.

Poslední den jsme pojali vlažně po dobře značených cyklostezkách,

i když některé úseky byly nebezpečné na vlastní nebezpečí,

a mnohé cyklisty ovládla únava.

Hudební část výpravy jsme zahájili v Obříství u pamatníku Bedřicha Smetany a

zakončili před diskotékou, kam nás pochopitelně z věkových důvodů nepustili. To nemůže ale nic změnit na tom, že

cyklistika je úžasná věc.