Když se vydaří podzimní počasí, je to signál pro všechny milovníky barev. Sice se už musí trochu více přiobléknout, ale to nikomu nevadí. Zvláštní je, že stačí prodleva půl dne a stejné místo je už jinak barevné. Putování za barva
Den začal nádherně, hned ráno manželky vyrazily někam na sraz.
Okamžitě jsme operativně zaktivovali už skoro zakonzervované milenky
a vzali to bez mapy křížem krážem barevnou Českomoravskou vrchovinou. Rytíři v Rudce u Kunštátu po sčítání voleb ještě spali, jen ouřední šiml nad nimi bděl,
a tak jsme nechtěli rušit a bez zdržování pokračovali dál.
Naopak na hradě Pernštejn už vše žilo. Podzimních turistů bylo jak spadaného listí.
Menší stavení už také ožila, nikoliv však turisty, ale zemědělci.
Barvy nebarvy, bylo třeba vyjet do polí.
V některých staveních se ale čas jakoby zastavil.
Jinde zase člověk z jiné doby zaměnil přírodní materiál za beton,
ale z druhé strany je Vírská přehrada přece jen oku více lahodící.
Počasí se střídalo, jako barvy listí.
ale kochajícím se motorkářům to nijak nevadilo.
Někdy se však chaloupky snažily před námi schovat,
jindy zase nakrucovat.
K Vrchovině patří...někde u někoho doma...domácí sekaná, se žlutou bramborovou kaší,
zvlášť když je vyrobena ve stylové kuchyni.
Nebylo jisté, zde už motorkářům definitivně neodzvonilo, a tak potkat kolegu nebyl problém. Na krátkou vzdálenost to šlo i v bermudách.
Stejné místo na podzim
a na jaře...to už je o celé atmosféře a očekávání.
to však nebyla stížnost, ale jen konstatování.
Po zaparkování a údržbě si pouze jeden kolega nechal poslat k televizi pro točený do džbánu,
my ostatní jsme dali přednost závěrečnému vyhodnocení před výsledky voleb.
Předešlá fotomatiné Slunce v Křtinách Co nám vařili na Ukrajině
