Koudelníkův syn, svatá Barbora, Haškova Lipnice, a tak dále.

Koudelník byla OSVČ vyrábějící výrobky z koudele, třeba provazy. Koudel je vlákno oddělené při zpracování lnu i jiných rostlin. Koudelník je celkem běžné jméno. V současné době na území Kutné hory nepůsobí ani jeden koudelník a dle zprávy z úřadu, nebydlí jediný Koudelník. Svatá Barbora je patronka havířů a její jméno nese unikátní chrám. Slavná historie Kutné Hory, sahá až do roku 990, Největší turistickou slávu prožila už ve stříbrném středověku...mám-li soudit podle prázdných večerních restaurací. A to byla turistická sezóna. Na vině je blízkost Prahy. Turisté ráno nasednou, projdou střed, omrknou noblesní chrám, možná poobědvají, určitě dají pivko a vrací se zpět do hlavního města. A průvodci spěchají také, a tak většina turistů bohužel neví, že do působiště Jaroslava Haška, Lipnice nad Sázavou, je to už jen pár kilometrů.

Nejsme povrchní cizinci, a ubytování vždy volíme tak, abychom  v noci nerušili.

První výprava mířila do uliček starého města. Vedou dolu,

a vyplatilo se zvednout zrak,

případně i hlavu.

Jindy zase nahoru ,

ale nezávisle na sklonu většinou do nějaké hospody nebo restaurace. V jedné nás vítali hudbou, ale asi toho měli  plné ruce a plíce a na úsměv už nezbylo sil.

Naopak tato vinotéka nám nastavila velice vlídnou tvář a protože

a hned naproti prodávali základní ingredienci,

střihli jsme si jen tak kondičně sabráž. Hrdlo však nebylo odstřeleno neznámo kam, ale zachyceno do utěrky...To už je v oboru vyšší třída.

Během chvilky se k nám hlásila spousta nezištných kámošů.

Pod náměstím stojí před Vlašským Dvorem socha T.G.Masaryka.

Její osud šel tak nějak s dobou.

Základní průzkum města se koná vždy první den. Potom přichází na řadu kola a trasy. Nejdříve na zámky a hrady. V první řadě hrad v Lipnice nad Sázavou.

No tak jasně, kdo by minul bez povšimnutí Jaroslava Haška a

nedal při vzpomínce na činnost Josefa Švejka v Táboře...více zde...alespoň pivo v restauraci U  České koruny,

která nese na straně od chodníku toto základní sdělení.

V době Jaroslava Haška měla budova tuto podobu. Zapůjčeno a zveřejněno s laskavým svolením pravnuka slavného spisovatele, Martina Haška.

Další zářez na řidítkách...zámek Žleby.

Přístup na přednádvoří je stylový.

Zrovna tu probíhala ukázka z výcviku dravců. Cesta k nim byla ale krajně nebezpečná. Stačilo podklouznout

a hlavní zprávy na Nově měly kořist.

Někteří dravci nad naší odvahou kroutili hlavou.

Turisti opeřené dravce pozorně pozorovali,

což  bíložravým bylo fuk, hlavně když je koryto plný...pokud mě někdo bude peskovat za gramatiku, ať se podívá ještě jednou na fotku.

Jiní býložravci na stravování nepotřebovali ani vidět. Nechtěl bych být v druhém životě koněm.

Třetí do seznamu byl zámek Kačina. Empírová stavba,

ale jakoby se návštěvník ocitl spíš ve starém Římě.

Vilémov má noblesní náves, ale v paměti máme obec bohužel spojenou spíše s nedávnou tragédií při stavbě mostu.

Kdo si dá práci, objeví zde také zámek. Zvědavci ale utřeli, brána zavřená a stačilo prostrčit mřížováním sklo a už byl křik...asi nějaká soukromá párty.

Trasy byly vždy přísně dané. Maximální povolený odklon...3 km.

 Ani zakufrování nehrozilo. Na to je osvědčená metoda. Vyjet ráno na východ a střelka kompasu pak neomylně navede zpět.

Nedaleko Okrouhlic jsme posilovali. Ještěže je pivo močopudný, jinak by nám tato expozice vedle toalety zůstala utajena.

To jiní se mohli stavit leda tak na cigáro a kofolu.

A když zpět, tak samozřejmě do Hor Kutných a k patronce havířů, svaté Barboře. Nejdříve od vody,

pak od zahrady a

a nakonec z protischodů.

Zachytit tuto nádheru před hlavních vchodem, aniž by nějaká skupina neskočila do foťáku, nebylo možné. Toto je nejmenší výprava, která se tam přibližně za hodinu vystřídala.

Ovšem když odskočím na východ...mohl bych nabídnout bez turistů jinou lahůdku. Zámecká zahrada Kroměříž. Více zde.

Turisté na korzu obdivovali nejenom architekturu, ale také prstoklad.

Podvečerní průzkum zákoutí patří k základní činnosti turisty.

...Moje mánie...rovnat výšku staveb do roviny. Těch kroků tam a zpět, než se to povede. To umí některé parťáky přivést do stavu menší příčetnosti.

Ovšem některé turisty počet kroků netrápí, přijeli se přes půl světa ze země výroby jen zdokonalit v esemeskách.

Cyklista je tvor skromný a ke své výbavě toho moc nepotřebuje, postačí mu slušně vybavené kolo, paměť kde ho večer zanechal,

trochu toho žvance a

nějaký tichý koutek na dobití baterek pro další náročný den.

Další výpravy  Rozkvetlý komín   Fofrem do Brna  

Pokud by Postřižinké mohlo být inspirací pro hlasování do kategorie Cestopisec pak si dovolím nabídnout klik